Vnitřní makedonská revoluční organizace: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
typograf. úprava |
m robot přidal: es, hr, it, pt, sh, sr; kosmetické úpravy |
||
Řádek 3:
Organizace několikrát změnila svůj název, pod zkratkou VMRO ale působila nejdelší období. Byla založena [[5. listopadu]] [[1893]] pod názvem TMORO (tajná makedonsko-[[Edirne|odrinská]] revoluční organizace) v domě [[Soluň|soluňského]] knihovníka Ivana Hadži Nikolova. Připojili se k ní učitelé Damijan Gruev, Petar Pop Arsov, Anton Dimitrov, Hristo Batandžev a lékař dr. Hristo Tatarčev. Tito makedonsko-bulharští protiturečtí aktivisté odstře odsuzovali tehdejší moc [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a považovali Makedonce za jednotný národ s nedělitelným územím. Její zakladatelé chtěli, aby se jednalo o organizaci revoluční, ryze makedonskou a tajnou, aby byla vyloučena možná spojitost s vládou tehdejšího Bulharska.
[[
VMRO nejprve bojovala proti nadvládě [[Osmanská říše|Turecka]] na územích, která byla osídlena převážně [[Slované|slovanským]] obyvatelstvem. Její jednotky (známé jako "čety" - podobně jako čety u [[Četnici|Četniků]]) svedli ale také boje s prosrbskými a prořeckými silami. V roce 1903 [[Anarchismus|anarchistické]] křídlo VMRO provedlo sérii bombových útoků, která měla upoutat západní mocnosti na neutěšený stav v Makedonii a situaci vyřešit. Osmanské bezpečnostní síly reagovaly protiúderem, ve kterém byl zabit tehdejší předseda organizace, [[Goce Delčev]]. To vedlo v srpnu 1903 k vypuknutí [[Ilindenské povstání|ilindenského povstání]], jehož potlačení si vyžádalo mnoho životů. VMRO byla následně velmi oslabena a rozpadla se na několik frakcí. Jejich spolupráce byla možná teprve až v příhodnějším okamžiku, kterým byly [[
Po roce [[1913]] působila v oblastech, které Bulharsko ztratilo ve prospěch [[Srbsko|Srbska]] a [[Řecko|Řecka]]. VMRO se aktivně zapojila do [[Terorismus|teroristických]] akcí ve [[Vardarská Makedonie|Vardarské Makedonii]], které bylo předmětem sporu mezi [[Bělehrad]]em a [[Sofie|Sofií]]. Nenávist VMRO k tehdejšímu režimu, který v zájmu jugoslávské jednoty považoval Makedonce za neuvědomělé Srby (případně jižní Srby), gradovala a projevovala se různými bojovými akcemi. Na přelomu dvacátých a třicátých let navázalo VMRO úzké vztahy s [[Chorvatsko|chorvatskými]] [[Ustašovci]] a [[Fašistická Itálie|fašistickou Itálií]]. Jednomu z členů organizace, [[Vlado Černozemski|Vladu Černozemskému]], se dokonce podařilo v [[Marseille]] spáchat atentát na tehdejšího nepopulárního [[Království Jugoslávie|jugoslávského]] krále [[Alexandr I. Jugoslávský|Alexandra I.]]. Organizace ale působila také v samotném Bulharsku. Tam její agenti v roce [[1923]] spáchali atentát na tehdejšího premiéra [[Aleksandar Stambolijski|Aleksandra Stambolijského]], který prosazoval ústupky v zahraniční politice s Jugoslávií a Řeckem, aby se mohl lépe soustředit na vnitřní problémy země.
Řádek 31:
[[de:Innere Mazedonische Revolutionäre Organisation]]
[[en:Internal Macedonian Revolutionary Organization]]
[[es:Organización Interna Revolucionaria de Macedonia]]
[[fr:Organisation révolutionnaire intérieure macédonienne]]
[[hr:VMRO]]
[[it:Organizzazione rivoluzionaria interna macedone]]
[[ja:内部マケドニア革命組織]]
[[mk:Внатрешна Македонска Револуционерна Организација]]
Řádek 37 ⟶ 40:
[[no:Den indre makedonske revolusjonære organisasjon]]
[[pl:Wewnętrzna Macedońska Organizacja Rewolucyjna]]
[[pt:Organização Revolucionária Interna da Macedônia]]
[[ru:ВМОРО]]
[[sh:Unutrašnja makedonska revolucionarna organizacija]]
[[sr:Унутрашња македонска револуционарна организација]]
|