Nevědomí: Porovnání verzí

'''Nevědomí''' je část lidské [[psychika|psychiky]], která není součástí vědomí. [[Psychologie]] rozlišuje osobní nevědomí a kolektivní nevědomí. Ve [[Filosofie|filosofii]] se mluví o nevědomí v souvislosti s přírodními procesy, které směřují k cílům nebo se projevují [[teleologie|účelně]], aniž by byla evidence o jejich důvodech a motivech.

 

[[René Descartes|Descartovské]] pojetí přírody jako slepého mechanismu, řízeného neuvědomělými [[instinkt]]y a [[reflex]]y, narazilo na filosofický problém účelnosti mnoha přírodních procesů. [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] opustil půdu této přísné vědeckosti a přisoudil nevědomým procesům a jejich účelnosti vědoucnost. Tato vědoucnost má původ v duchu ([[logos|logu]]), který přesahuje [[empirismus|empirickou]] zkušenost. Před Hegelem promýšlel pojem nevědomí jako oblasti vrozených idejí [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibniz]] v opozici k [[John Locke|Lockově]] pojetí čistě zkušenostního poznání (''[[tabula rasa]]'').

 

Významný vliv měl pojem nevědomí pro rozvoj [[surrealismus|surrealismu]] jako uměleckému směru ve [[20. století]]. Nevědomí je považováno za původce [[imaginace]], [[kreativita|kreativity]] a [[intuice]]. Experimentálně pracovalo umění s tzv. [[automatické psaní|automatickým psaním]].

 

O hlubších vrstvách osobnosti věděl již [[Sókratés]], když používal pojem ''daimonion'' pro vnitřní hlas. [[Arthur Schopenhauer]] rozvinul myšlenku skrytých sil, které se staví do protikladu s duševním povznesení člověka. Později [[Sigmund Freud]] zavádí pojem [[podvědomí]], jež má původ v [[percepce|percepci]], která je buď podprahová nebo byla [[vytěsnění|vytěsněna]] z vědomí. Typickými podprahovými zážitky jsou prožitky z dětství, které se v případném terapeutickém procesu berou za neuvědomované příčiny duševních poruch. [[Carl Gustav Jung]] významně pojem podvědomí rozšířil na celou oblast, která není člověku dána v jeho vědomí a s níž v případě kolektivního nevědomí nemohl mít jakoukoliv vědomou zkušenost.

 

V jádře nevědomých duševních procesů stojí [[libido]] –- psychická energie. Jung odmítá považovat nevědomé obsahy výhradně jako fyziologické. Nevědomí patří k subjektu a má psychologickou povahu s tím rozdílem, že stojí za obzorem vědomé duše. V nevědomí, podobně jako ve vědomí, probíhají psychické procesy, jejichž dynamika ovlivňuje celou osobnost. Naše poznání je z tohoto hlediska neúplné, a to do značné hloubky. Nevědomé psychické procesy, které vystupují v protikladu k vědomému já autonomně, nazývá Jung [[komplex]]y. Jako soubor představ a tendencí mohou komplexy vystupovat jako druhé já disponující [[afekt]]ivní energií.

 

Podle Junga lze nevědomé obsahy pojmově kategorizovat na [[archetyp]]y -– aspekty nevědomí. Jejich projevy nachází v mýtech, náboženství nebo filosofii či literatuře. Projevy korelují s představami duševně nemocných pacientů, ale objevují se i v nepatologické podobě v představách a jednání normálních lidí. Proto Jung zavádí pojem kolektivní nevědomí.

 

Empiricky můžeme kolektivní nevědomí považovat za již neuvědomovanou zkušenost dřívějších staletí a tisíciletí, avšak nevědomí nelze redukovat pouze na zkušenost. Duševno je podle Junga zároveň hluboce zakořeněné v „nepsychické přírodě“, a to již na úrovni [[percepce]], energetických účinků fyzikálního světa (např. [[světlo|světla]]). Atribut prchavosti a nestálosti duševních procesů se spíše váže na vědomí, zatímco nevědomí v tomto kontextu představuje setrvalejší a stabilnější část lidské osobnosti. Tento fakt znamená, že psychika člověka je trvale ovlivňována nevědomím, a to navzdory vědomému psychickému vývoji. V [[racionalismus|racionalismu]] moderní společnosti došlo k velikému rozvoji vědomí člověka, čímž se ignorované nevědomé složky psychiky mohou projevovat patologicky. Jung z tohoto hlediska hodnotí vznik zhoubných [[ideologie|ideologií]] 20. století.

 

 

[[Kategorie:Psychologické pojmy]]

[[simple:Unconscious mind]]

[[sk:Nevedomie]]

[[uk:Несвідоме]]

[[vi:Vô thức]]