Vylodění v Itálii: Porovnání verzí

|Střetnutí= Vylodění v Itálii

|konflikt= [[Italské tažení]]

|komentář=[[Salerno]]

| trvání= [[3. září|3.]] - [[16. září]] [[1943]]

|}}

 

V září 1943 disponovali již Spojenci v oblasti Středozemního moře nemalými silami. Bylo zde soustředěno celkem 40 spojeneckých divizí, z toho 27 britských, 9 amerických a 4 francouzské. V pohotovosti bylo i 3127 letounů, které byly připraveny zajistit vojákům vzdušnou podporu.

V plánech na invazi do Itálie se počítalo s vyloděním 5. americké armády v Salernském zálivu jižně od Neapole, dále s přepravou 8. britské armády pod velením generála Bernarda Montgomeryho přes Messinský průliv a jejím následným vyloděním v prostoru Reggia di Calabria.

Dále se počítalo s dopravou britské 1. paradesantní divize do prostoru Tarentu. Toto vylodění však proběhlo až týden po zahájení samotné operace.

 

3. září 1943 ráno se přes Messinský průliv začaly přepravovat 5. britská a 1. kanadská divize 8. britské armády pod velením Bernarda Montgomeryho. Po hladkém vylodění spojenecké jednotky téměř beze ztrát obsadily Reggio di Calabria a okamžitě zahájily postup na sever. Postup však byl velmi pomalý, i když spojenecké jednotky nenarážely téměř na žádný odpor. Z tohoto důvodu mohly německé jednotky spořádaně ustupovat na sever a ničit vše, co mohlo zpomalit postup Spojenců. Z tohoto důvodu britská 8. armáda postoupila do 8. září jen asi o 25 kilometrů.

9. září 1943 se v okolí Salerna začala vyloďovat 5. americká armáda generála Marka Clarka. Celá operace byla nanejvýš riskantní. V prvním sledu se vylodily pouze 3 pěší divize. To znamenalo, že počítáme-li 2 pěší divize generála Montgomeryho, které ale byly daleko na jihu, v Itálii bylo 5 spojeneckých divizí, proti nimž stálo 18 divizí nepřítele. I když v druhém sledu měly být vyloděny další 4 divize, stále byla operace velice nejistá a vyžadovala značnou dávku odvahy. Spojenci počítali s úspěchem hlavně díky své drtivé letecké převaze. Jak se ukázalo, kalkulace to byly správné.

V plánech operace se počítalo i s možnými společnými akcemi Italů se Spojenci. Tak například Eisenhower navrhoval výsadek 82. vzdušné výsadkové divize v okolí Říma. Badoglio však Eisenhowerovi oznámil, že tato akce není možná. Dále upozorňoval, že by Spojenci stále ještě neměli vyhlašovat příměří s Itálií, protože to by mohlo vést ke svržení italské vlády a následnému obsazení Říma Němci.

Spojenci se však zachovali přesně opačně a 8. září vysílal londýnský rozhlas zprávu o vyhlášení příměří. Badoglio to tedy chtě nechtě musel udělat také.

To vedlo k tomu, že německé jednotky začaly odzbrojovat italské. Italové se nebránili. Pouze v prostoru Říma se italské jednotky dva dny bránily, ale potom byly i ony odzbrojeny. Badogliova vláda uprchla z Říma na jih, do Brindisi, které už bylo pod kontrolou Angličanů. Faktem však bylo, že v tuto chvíli už neměla prakticky žádnou moc.

 

[[Kategorie:Italské tažení]]

[[Kategorie:Bitvy USA]]