Philippe-Antoine d'Ornano: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Stylistika + infobox.
m Druhá etapa úpravy stylistiky. Z časových důvodů jsem ji při předešlé editaci nemohl dokončit.
Řádek 16:
Filippo Antonio Ornano byl synem Lodovica Antonia Ornana ([[1744]] – [[1816]]) a [[Isabella Marie Buonaparte|Isabelly Marie Buonaparte]] ([[1749]] – [[1816]]). Skrze matku byl tedy bratrancem [[Napoleon Bonaparte|Napoleona I.]] V letech [[1799]] – [[1800]] sloužil v [[Itálie|Itálii]] a účasnil se expedice na [[Santo Domingo]]. V období let [[1805]] – [[1808]] sloužil ve Velké armádě (''Grande Armée ďAllemagne'') a byl odvelen s 5. [[dragoun]]ským [[pluk]]em do [[Španělsko|Španělska]]. [[5. května]] [[1811]] byl přímo na bitevním poli u [[Fuentes de Onoro]] jmenován [[brigádní generál|brigádním generálem]]. V roce [[1812]] se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se v [[Bitva u Borodino|bitvě u Borodina]]. Téhož roku byl povýšen na divizního generála. V [[Bitva u Krasného|bitvě u Krasného]] byl těžce raněn a vlastní lidé jej považován za mrtvého. Život mu čirou náhodou zachránil jeho pobočník Delaberg. Při tažení v roce [[1813]] velel gardovým dragounům a po smrti maršála [[Jean-Baptiste Bessières|Bessierese]] velel celé gardové [[Jízda|kavalerii]].
 
V roce [[1816]] se hrabě d'Ornano oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Walewskou, bývalou milenkou Napoleona. Jejich manželství ovšem nemělo dlouhého trvání, avšakneboť jeho žena hned následující roku zemřela, v průběhu [[šestinedělí]], zemřela. Avšak jeho jediný synSyn, Rodolphe Auguste d´'Ornano, kterého hraběnka porodila zajistil, abyže rod d'Ornano nevymřel po meči. Posledním potomkem rodiny byl Michel d'Ornano (†[[1991]]), který byl dvakrát ministrem kultury [[Francie]]. V roce [[1829]] se Hrabě d'OrnanoPhilippe-Antoine vrátil do aktivní služby a byl jmenován [[inspektor]]em 2. a 4. divize v [[Tours]]. O čtyři roky později ([[1832]]) se podílel na potlačení [[povstání ve Vendée]] a byl uveden do sněmovny pairů. V roce [[1848]] obdržel velení 14. divize, ale zdravotníchzdravotní stav mu nedovolil, aby se této funkce ujal. Odešel tedy do výslužby. Od roku [[1849]] působil jako poslanec za [[Indre-et-Loire]] a pomáhal při státním převratu [[Napoleon III.|Napoleona III.]]. ZaDíky tutotéto pomocpomoci se stal [[senátor]]em a byl vyznamenán velkokřížem [[Čestná legie|Čestné legie]]. Po smrti generála [[Rémy Joseph Isidore Exelmans|Exelmans]]e byl zvolen [[velkokancléř]]em Čestné legie a poté. [[24. května]] [[1853]] sebyl staljmenován do funkce [[guvernér]]ema pařížské Invalidovny. V den převozu ostatků Napoleona I. z [[Chapelle Saint-Jerome]] do Invalidovny ([[2. dubna]] [[1861]]) byl povýšen do hodnosti [[maršál Francie|maršála Francie]]. O 18 měsíců později zemřel.
 
{{Pahýl - biografie}}