Boris Michajlovič Šapošnikov: Porovnání verzí

m
Robot opravil přesměrování na Rusko-polská válka - Změněn(y) odkaz(y) na Polsko-sovětská válka; kosmetické úpravy
m (WP:WCW: opravy nadpisů, opravy odrážek,…)
m (Robot opravil přesměrování na Rusko-polská válka - Změněn(y) odkaz(y) na Polsko-sovětská válka; kosmetické úpravy)
První světovou válku zahájil jako starší adjutant (tj. operační důstojník) 14. jezd.divize, záhy byl zraněn. Po návratu do služby působil ve stále odpovědnějších štábních funkcích. Vrcholem jeho kariéry bylo zvolení velitelem Kavkazské granátnické divize. Pro nemoc už po měsíci, v lednu 1918, odešel z funkce, v březnu i z armády.
 
Od dubna 1918 pracoval jako tajemník soudu v Kazani. V květnu se přihlásil do [[Rudá armáda|Rudé armády]], ve které už zůstal do konce života. Podílel se na přípravě plánů ofenzivy proti [[Anton Ivanovič Děnikin|Děnikinovi]] v srpnu 1919 i organizaci bojů roku 1920 - s [[Pjotr Nikolajevič Wrangel|Wrangelem]] a [[RuskoPolsko-polskásovětská válka|Poláky]].
 
Ve 20. letech zastával vysoké štábní i velitelské funkce. Napsal několik studií o [[Ruská občanská válka|Občanské válce]], v letech 1927 - 1929 vydal své nejvýznamnější dílo - třídílný ''Mozek armády''. V knize jasným a srozumitelným jazykem rozebírá a hodnotí činnost gen. štábů, zejména rakousko-uherského, před 1.světovou válkou a v jejím průběhu. Vysvětlil roli, funkci a strukturu velení ozbrojených sil státu ve válce i při přípravě ekonomiky země na válku. ''Mozek armády'' vzbudil ihned velkou pozornost, Šapošnikov se dostal mezi špičku sovětských vojenských teoretiků. Vyneslo mu post náčelníka štábu Rudé Armády (1928 - 1931) a doživotní [[Stalin]]ovu úctu (Šapošnikov a později [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij|Rokossovskij]] byli jediní vojáci oslovovaní Stalinem jménem, v kontrastu k obvyklému „soudruhu Žukove“).
 
V letech 1932-1935 se věnoval výchově nové důstojnické generace ve Frunzeho akademii. Během působení v gen. štábu a akademiích vychoval řadu velmi kvalitních štábních pracovníků, Stalinem nazývaných "Šapošnikovská škola"<ref>{{Citace monografie
V roce 1937 se vrátil na uvolněné místo náčelníka gen. štábu, zde řídil rozpracování válečných plánů. Z titulu člena Hlavní vojenské rady se výrazně podílel na úpravách vojenské doktríny Rudé armády. Koncem 1939 Stalin a [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilov]] odmítli jeho plán [[Zimní válka|války s Finskem]], jako příliš opatrný a přeceňující sílu protivníka. Příprava války byla svěřena štábu [[Kirill Afanasjevič Mereckov|Mereckovova]] [[Leningradský vojenský okruh|Leningradského voj. okruhu]], následný neúspěch sovětských vojsk ukázal oprávněnost Šapošnikovových názorů. Poté jako člen nově vytvořené [[Stavka|Stavky]] řídil reorganizaci vojsk a přípravu úspěšné lednové ofenzívy. Už v prosinci 1939 byl vyznamenán. V srpnu 1940 byl ve funkci náčelníka gen. štábu nahrazen paradoxně právě Mereckovem. Nicméně si zachoval Stalinovu důvěru, stal se náměstkem lid.kom. obrany pro opevnění.
 
[[FileSoubor:Bundesarchiv Bild 183-H27343, Dtsch.-Sowjet. Grenz- u. Freundschaftsvertrag.jpg|thumb|250px|Šapošnikov se Stalinem]]
 
Po začátku [[Velká vlastenecká válka|války]] byl jmenován členem [[Stavka|Stavky]] (do konce života), od konce července 1941 potřetí náčelníkem gen. štábu, zůstal jím téměř rok. Pro zhoršení zdraví ho v květnu 1942 nahradil nejlepší z jeho odchovanců [[Alexandr Vasilevskij|Vasilevskij]]. Tím vypadl z vedení bojových operací, zůstal však náměstkem lid.kom. obrany, stál v čele komise zpracovávající na základě válečných zkušeností revize vojenských řádů a pokynů. Vedl práce na zpracování historie Vlastenecké války. V květnu 1943 při redukci počtu náměstků o funkci přišel, náhradou se stal náčelníkem Akademie gen. štábu.
{{Maršálové SSSR}}
{{DEFAULTSORT:Šapošnikov, Boris Michajlovič}}
 
[[Kategorie:Ruští válečníci]]
[[Kategorie:Vojevůdci druhé světové války]]
229 795

editací