Tomáš Becket: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Smrt: zpřesnění u Jindřicha Mladíka
→‎Smrt: dopl. io
Řádek 22:
== Smrt ==
 
V červnu roku 1170 korunovali v Yorku arcibiskup z Yorku a biskupové z Londýna a Salisbury krále [[Jindřich Mladík|Jindřicha Mladíka]] (synsyna a[[Jindřich formální spoluvladařII. Plantagenet|Jindřicha II.]]). Tím porušili korunovační privilegium Canterbury. V listopadu 1170 Becket všechny tři exkomunikoval. Zatímco tito biskupové utekli ke králi do Normandie, Becket pokračoval v exkomunikaci svých odpůrců v církvi. Brzy se to doneslo ke králi Jindřichovi.
 
Po nahlášení těchto Becketových aktivit se nemocný Jindřich údajně zvedl z lůžka a následoval výbuch frustrace. Není jasné, co král přesně řekl, existuje několik verzí. Nejčastěji citovaná věta „Copak se nenajde nikdo, kdo by mne zbavil toho otravného kněze?“ pochází z ústní tradice. Historik Simon Schama se však domnívá, že není správná, a přijímá verzi latinsky píšícího životopisce tehdejší doby, Edwarda Grima, který uvádí větu: "Co jsem to na svém dvoře vychoval a živil za povaleče a zrádce, kteří dovolí, aby nějaký neurozený kněz s jejich pánem jednal s tak hanebným opovržením?"
Řádek 29:
Do lidové kultury pronikla spousta variací. Ať už král řekl cokoli, přihlížející si to vyložili jako královský rozkaz a čtyři rytíři - Reginald FitzUrse, Hugh de Moreville, William de Tracy, a Richard le Breton – se vydali přímo za Becketem. Do Canterbury dorazili 29. prosince 1170. Podle zpráv mnicha Gervase z Canterbury a očitého svědka, Edwarda Grima, si před setkáním s Becketem položili zbraně pod smokvoň před katedrálou a brnění si schovali pod plášť. Následně Becketa zpravili o tom, že musí odejít do Westminsteru a zodpovídat se ze svého jednání. Becket ale odmítl. Až poté, co se odmítl podrobit králově vůli, se rytíři chopili zbraní a spěšně se vrátili do katedrály s úmyslem usmrtit jej. Becket se mezitím odebral do hlavní lodi k modlitbě nešporů. Rytíři s tasenými meči jej zastihli blízko vchodu do kláštera, schodů do krypty a schodů vedoucích do katedrály, kde mniši zpívali nešpory. Existuje několik dobových svědectví o tom, co se stalo poté, obzvláště významná je zpráva Edwarda Grima, který při útoku sám utrpěl zranění. Rytíři prý Becketa několikrát zasáhli do hlavy a při třetí této ráně měl Becket rozpřáhnout ruce se slovy „Ve jménu Ježíšově a ochrany církve jsem připraven obejmout smrt.“ Poté, co rytíři rozťali jeho hlavu a mozek smíšený s krví rozprášili po podlaze, odešli se slovy „Pojďme, rytíři, tento člověk už nikdy nevstane.“
 
Becket byl po třech letech [[1173]] prohlášen papežem [[Alexandr III. (papež)|Alexandrem III.]] za svatého a místo jeho hrobu se stalo oblíbeným anglickým poutním místem. Vražda Tomáše Becketa a fakt, že Jindřich II. nepotrestal jeho vrahy, vedly ke konfliktu s [[papež]]em a byly jednou z příčin (resp. záminek) následného [[povstání]] mnoha Jindřichových [[vazal]]ů, včetně jeho vlastních synů.
 
Sv. Tomáš byl patronem [[Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře|Řádu rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře]]