'''''MagnusNotredamská liber organi''škola''' je kniha obsahující kolekcireprezentována [[polyfonie|polyfonního (vícehlasého)]] repertoáru, vytvořenou francouzskými skladateli a kapelníky katedrály [[Notre Dame]] v [[Paříž]]i [[Leoninus|Leoninem]] (první verze) a [[Perotinus|Perotinem]]. (druhá,Toto modernizovanáobdobí apředstavuje zkrácenávlastně verze)první pro katedráluetapu [[Notrears Dameantiqua]] va [[Paříž]]ije v obdobídatováno od sklonku [[12. století|12.]] do počátku [[13. století]]. PředstavujeJedná produkcise tzv.o ranou fázi rozvoje [[Notredamská školapolyfonie|Notredamské školyvícehlasu]]. cobyNejvětším významnéhopřínosem obdobítéto rozvoješkoly vícehlasu,byla kterýLeoninem bylvytvořená prvnískladebná fázítechnika ''[[arsorganum|organum antiquapurum]]''.Va češtiněPerotinem sezdokonalená nezřídkatechnika označuje chybným doslovným překladem ''Velká varhanní kniha''[[discantus|diskantu]]. TentoNejvýznačnější překladpamátkou je obsahovýmjimi nonsensem, neboťvytvořená [[organum]]Magnus vliber tomto případě nemá s [[varhany|varhanamiorgani]] nicsepsaná společnéhopostupně, znamenákdy totižPerotinus technikurevidoval ranéa formymodernizoval polyfonie,starší kterouverzi jeLeoninovu. dvojhlasý zpěv.
== Obsah díla ==
''Magnus liber organi'' byla vytvořena v době, kdy naprostá většina ostatních záznamů tehdejší doby byla předávána pouze ústní tradicí. Dílo je významné především tím, že reprezentuje počátek moderního výkladu hudební kompozice. Obsahuje 33 mše [[mše|mešních]] [[melodie|melodií]] a 13 tzv. „hodin“. Každá část začíná [[Vánoce|vánočními]] tématy a pokračuje náměty v chronologii [[církev|církevního rok]]u. Všechny zpěvy jsou psány pro dva hlasy ve stylech [[diskantu|discantus]] a organum. Chorální pasáže jsou psány v jednohlasu, sólové pasáže ve vícehlasu.
== Verze díla ==
''Magnus liber'' byla (jak výše zmíněno) revidována, přepsána a zkrácena, de facto modernizována. Perotin přepsal mnoho částí Leoninových skladeb do jiných forem, Leoninus totiž užíval pouze diskantu. Rozdíly mezi verzemi jsou též v pokročilejší [[rytmus|rytmice]]. Přidáním nových rytmických forem předznamenal Perotinus další vývoj hudby. Nesouhlasil navíc zjevně s přílišnou rozvleklostí pasáží beze změn, čímž zdůraznil potřebu průběžného vnitřního vývoje hudební skladby, což je dalším jeho významným přínosem.
