Římské občanství: Porovnání verzí

Přidáno 24 bajtů ,  před 12 lety
m
Robotické kosmetické úpravy
m (Robotické kosmetické úpravy)
V dobách [[Římská republika|římské republiky]] a v počátcích [[Římské císařství|římského císařství]] byli lidé žijící na území římského státu členěni do několika rozličných společenských tříd a skupin:
 
* '''Otroci''' (''servi'') byli pokládáni za součást majetku svého pána (''dominus''). Jejich sociální status jim zajišťoval jen minimum práv. Z pouhého rozmaru svého vlastníka proto mohli být prodáni, mučeni, zmrzačeni či znásilněni. Dokonce i zabití otroka bylo až do [[2. století]] n. l. považováno spíše za újmu na majetku než za kriminální čin proti lidské bytosti. Navzdory tomu byla osvobozenému otroku, [[Propuštěnec|propuštěnci]] (''liberti''), udělována jistá forma neúplného občanského práva. Skutečnost, že takto propuštěné osoby nabyly římské občanství, byla výjimečným rysem [[Římské právo|římského práva]].
 
* '''Cizinci''' (''peregrini'') byli svobodní lidé žijící na území dobytém Římany, kteří nedisponovali římským občanstvím<ref> Robert, Jean-Noël, ''Řím, 753 př. n. l. až 476 n. l.'', str. 83.</ref>, případně občané [[klient]]ských států či římských spojenců (''socii'' resp. ''[[foederati]]''). Obvykle jim byla udělována omezená forma římského občanství, jako bylo například latinské právo (jeho nositelé ovšem nebyli považováni za cizince). V podstatě se jednalo o občanství druhé kategorie, které zahrnovalo pouze některá římským občanům příslušející oprávnění, především soukromoprávního charakteru. Jeho držitelé proto nesměli sloužit v římských [[Římská legie|legiích]], účastnit se voleb v [[Řím]]ě a povýšit do [[Equites|jezdeckého]] či [[senátor]]ského stavu.
 
* '''Ženy''' jakožto společenská třída stály poněkud stranou. Jejich právní postavení v římské společnosti se sice v průběhu staletí postupně měnilo, avšak nikdy jim nebyla poskytnuta všechna občanská práva. Nesměly se proto účastnit voleb, případně zastávat státní či veřejné úřady, třebaže disponovaly právem vlastnit majetek. Teoreticky byly ženy takřka úplně podřízeny moci svého ''[[Pater familias|patera familias]]'', který v dobách republiky celkem běžně domlouval uzavření sňatku, jenž fungoval jako prostředek upevnění politických spojenectví. Pater familias dokonce mohl svou dceru přinutit i k rozvodu a poté k uzavření nového sňatku s jiným mužem. V mnoha právních záležitostech tedy ženám nenáleželo o moc více práv než otrokům.
 
* '''Římští občané''' se těšili řadě výsad, jež jim plynuly z jejich postavení. Nicméně i mezi nimi existovaly jisté odlišnosti v rámci členění na [[Patricius|patricije]] a [[plebej]]e. Za jistých výjimečných okolností mohl být občan svého občanského práva zbaven.
 
== Způsoby nabytí občanství ==
Možnosti získání římského občanství:
 
* Římské občanství bylo automaticky uděleno každému dítěti narozenému v zákonném manželství mezi římskými občany (''matrimonium'').
* Propuštěným otrokům byla poskytována určitá forma římského občanství (postrádali ''ius honorum''), ačkoliv v některých ohledech stále podléhali svým dřívějším vlastníkům, kteří vystupovali v roli patrona propuštěného otroka.
* Potomci propuštěných otroků se automaticky stávali plnoprávnými občany.
* Římští legionáři nesměli uzavírat zákonný sňatek (''conubium'') a jejich dětem bylo proto upíráno římské občanství a to až doby, kdy se legionáři po skončení vojenské služby oženili.
* Jednotlivci mohli obdržet občanství za své mimořádné služby ve prospěch římského státu.
* Římské občanství bylo možné si opatřit i koupí, třebaže cena za ně byla vysoká.
* Vojáci pomocných sborů (''[[auxilia]]'') byli po skončení vojenské služby často odměňováni udělením římského občanství. Jejich děti se rovněž stávaly římskými občany a směly tedy sloužit v legiích.
* Postupem času Římané udělovali občanství obyvatelům celých [[Římské provincie|provincií]]. V roce [[212]] pak bylo římské občanství ediktem ''[[Constitutio Antoniniana]]'' poskytnuto všem obyvatelům římské říše.
 
== Práva a povinnosti ==
Seznam soukromých a veřejných práv se během let různě měnil, následuje pouze výčet nejdůležitějších:
 
* Právo hlasovat v lidových shromážděních (''ius suffragii''), které však existovalo pouze za republiky.
* Právo uzavírat legální smlouvy (''ius commercii'').
* Právo vstupovat do zákonného manželství (''ius conubii'').
* Právo zastávat veřejné úřady (''ius honorum''), od dob císařství se ale vztahovalo jen na senátory a jezdce.
* Právo konat ''[[auspicia]]'' a zastávat kněžské úřady (''ius sacrorum'').
* Právo obracet se na soud (''ius legis actionum'').
* Právo odvolat se k lidu (''ius provocationis'').
* Právo hájit se před řádným soudem.
* Právo nebýt vystaven mučení či bičování.
* Právo být vyjmut z placení některých daní.
 
Římští občané nemohli být odsouzeni k [[Trest smrti|trestu smrti]], ledaže by byli uznáni vinnými z velezrady (''perduellio''). Pokud byl římský občan obviněn z tohoto zločinu, měl právo být předveden před soud v Římě. Avšak, i když byl shledán vinným, nesměl být [[Ukřižování|usmrcen na kříži]]. (Takže, ačkoliv byli [[Svatý Pavel]] i [[Svatý Petr]] odsouzeni za tentýž delikt, tresty, jež podstoupili, byly odlišné. Svatý Pavel byl setnut, zatímco Svatý Petr byl jako Neříman ukřižován.)
 
== Související články ==
* [[Římské právo]]
* [[Constitutio Antoniniana]]
 
== Literatura ==
1 364 190

editací