Strawberry Fields Forever: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Sardur (diskuse | příspěvky)
m →‎Reference: fr label
m oprava prolinků
Řádek 6:
*[[George Harrison]] - kytara, [[svarmandal]], [[tympány]]
*[[Ringo Starr]] - [[bicí nástroje]], [[maracas]]
*[[Mal Evans]] - [[tamburinatamburína]]
*[[Tony Fisher]], [[Greg Bowen]], [[Derek Watkins]], [[Stanley Roderick]] - [[trubka|trubky]]
*[[John Hall (hudebník)|John Hall]], [[Derek Simpson]], [[Norman Jones]] - [[violoncello|violoncella]]
Řádek 34:
Do jednoho celku byly spojeny dvě naprosto odlišné nahrávky, čímž bylo dosaženo efektu, který Lennon požadoval: skok z lehkosti první části do temnější části druhé.
 
První verze skladby zněla tak, jak dnes známe úvodní část. Lennon ji však po týdnu zavrhl a nahrávání začalo znovu. Výsledkem byla verze známá z druhé části nahrávky, se zmíněným aranžmá trubek a violoncelly. Ani pak nebyl Lennon spokojený a dostal nápad, že obě části by se daly spojit do jednoho celku. George Martin namítal, že to nebude možné, neboť obě nahrávky byly nahrány v rozdílném tempu a navíc v jiné tónině (lišily se [[půltón]]em). Lennon však trval na svém, a tak tedy došlo k pokusu přece jen obě verze nějak spojit. Náhoda tomu chtěla, že po srovnání tempa obou verzí se vyrovnal rozdíl v jejich [[ladění]], a podle [[Ian McDonald|Iana McDonalda]] tak vznikl jeden z nejefektnějších střihů v dějinách [[populánípopulární hudba|populární hudby]]<ref>Ian McDONALD - Revolution In The Head, český překlad „Revoluce v hlavě“, Volvox Globator 1997, ISBN 80-7207-023-1, 1. odstavec na str. 180.</ref>. Lennon tak dosáhl toho, co si představoval, víceméně náhodou.
 
Úpravy tempa nahrávky přispěly k jejímu charakteristickému „plovoucímu“ zvuku. Výsledný [[mix]] se navíc pohybuje v mikrotonálních [[interval (hudba)|intervalech]] – od [[přirozené ladění|přirozeného]] Ais do [[temperované ladění|temperovaného]] B&nbsp;dur.