HTMS Chakri Naruebet: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
jmeno
m pravopis
Řádek 29:
}}
 
'''HTMS Chakri Naruebet''' (thajsky: จักรีนฤเบศร ~ „Panovník [[dynastie Chakri]]“) je první (a jedinou) [[Letadlová loď|letadlovou lodí]] a zároveň vlajkovou lodí [[Thajské námořnictvo|thajského námořnictva]]. Konstrukce plavidla vychází ze [[Španělsko|španělské]] letadlové lodě [[Principe de Asturias (R11)|Principe de Asturias]] (je však menší), přičemž i ''Chakri Naruebet'' byla postavena v letech [[1994]]–[[1996]] ve Španělsku, a to loděnicí [[Navantia|EN Bazan]] ve městě [[Ferrol]]. Thajsku bylo nové plavidlo předáno v roce [[1997]]. Loď se v roce [[2004]] podílela na likvidaci škod, které způsobylosobilo [[Zemětřesení v Indickém oceánu v roce 2004|zemětřesení v Indickém oceánu]]. Přestože je vlajkovou lodí, její výzbroj a elektronické vybavení jsou pro nedostatek financí stále nekompletní, protože Thajsko bylo v 90. letech silně postiženo ekonomickou krizí.
 
== Vývoj ==
Thajské námořnictvo o pořízení letadlové lodě vážně uvažovalo již od 70. let 20. století. Původně se kvůli úspoře financí uvažovalo o stavbě klasické vrtulníkové výsadkové lodi s výtlakem přibližně 7800 tun, s obdelníkovouobdélníkovou průběžnou palubou, velitelským ostrovem a nosností deseti těžkých [[vrtulník]]ů. Takové plavidlo bylo v 80. letech dokonce objednáno v německé loděnici Bremer vulcan, ale v roce 1991 byla stavba lodi zrušena. Velení námořnictva se totiž nakonec přiklonilo k náročnějšímu a zaroveň všestranějšímu projektu lehké letadlové lodi, schopné plnit i ofenzivní úkoly. Dne 28. března 1992 byla ve Španělsku objednána lehká letadlová loď schopná provozovat bojové letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním. Aby se ušetřily finanční prostředky, mělo být plavidlo vyzbrojováno až postupně v letech po zařazení do služby.
 
== Konstrukce ==
Řádek 39:
Podobně jako u [[Principe de Asturias (R11)|Principe de Asturias]], vychází konstrukce ''Chakri Naruebet'' z amerického projektu [[Sea Control Ship]]. Je však menší. Trup lodi je rozdělen do 14 vodotěsných oddělení. Průběžná letová paluba má na přídi skokanský můstek, usnadňující start letounů Harrier, zvednutý pod úhlem úhlem 12°. Operace letecké techniky za špatného počasí usnadňují dva páry ploutvových stabilizátorů. Velitelský ostrov se nachází na pravé straně letové paluby. Letadla a vrtulníky na letovou palubu dopravuje dvojice výtahů o rozměrech 13,5×13,5 metrů s nosností 20 tun. První je před velitelským ostrovem (po jeho pravé straně je mohutný jeřáb) a druhý zcela na zádi.
 
Podpalubní hangár má rozměry 100×100 × 20,5 metrů a kapacitu 10 letounů [[Hawker Siddeley Harrier|Harrier]], anebo 15 těžkých vrtulníků Sea King či 30 lehkých výsadkových člunů. V současnosti tvoří letecký park lodi obvykle šest Harrierů (ve španělské verzi AV-8S Matador) a šest víceúčelových vrtulníků [[Sikorsky S-70|Sikorsky S-70B-7 Seahawk]]. Z lodi mohou operovat i vrtulníky [[Bell 212]] a [[Sikorsky S-76]]. Výzbroj tvoří tři šestinásobná vypouštěcí zařízení Sadral, užívající protiletadlových řízených střel krátkého doletu [[Mistral (řízená střela)|Mistral]] (dolet 4 km), které doplňuje dvojice kulometů ráže 12,7 mm. V budoucnu by mělo být zakoupeno osminásobné vertikální vypouštěcí silo (VLS) pro protiletadlové řízené střely [[RIM-7 Sea Sparrow|Sea Sparrow]] o dosahu 14 km (prozatím loď chrání dvě doprovodné fregaty [[Třída Naresuan|třídy Naresuan]], které střely Sea Sparrow již mají), uvažuje se též o čtyřech systémech blízké obrany typu [[Phalanx]] a dvou 30mm kanónech. Pohon koncepce CODOG (kombinace dieselových motorů a plynových turbín) tvoří dvě plynové turbíny [[General Electric]] LM 2500 o výkonu 44 250 hp, doplněné pro ekonomickou plavbu dvojicí dieselů MAN o výkonu 5600 hp.
 
Výzbroj lodi prozatím není kompletní, což platí i pro elektronické systémy lodi. Nedostatek financí omezuje i běžný provoz lodi, zabránil například jejímu nasazení v rámci mise [[Spojené národy|Spojených národů]] během krize v oblasti [[Východní Timor|Východního Timoru]].<ref name="global">{{Citace elektronické monografie