'''Hagiografie''' je literární termín odvozený z [[Řečtina|řeckého]] ''hagios'' svatý a ''graphein'' psát. Paralelně se používá pojem '''legendistika'''.
== Charakteristika žánru ==
Hagiografie je literární žánr, který se zabývá životopisy [[Svatý|světců]] a [[Mučedník|mučedníků]]. Tvořil těžiště [[středověk]]é umělecké tvorby a ve své době plnil účely liturgické i literární. Základní osou je vyprávění o narození, životě (''vita''), smrti (''passio''), přenesení ostatků (''translatio'') a zázracích (''miracula'') osoby, o které se soudilo, že se za své skutky dostala jistě do nebe. To zda ona osoba byla prohlášena za svatou či blahoslavena však nebylo rozhodující. Účelem legend tedy bylo oslavit památku příkladných [[křesťan]]ů.
== Vývoj žánru ==
Hagiografie vznikla na sklonku [[antika|antiky]], když se klasická [[biografie]] rozšířila o prvky z [[bible]] (zvláště o líčení zázraků). Křesťanská legenda pak má své počátky v novozákonních [[evangelium|evangeliích]]. Charakter legendy mají již [[Skutky apoštolů]], nicméně stěžejním dílem, které určilo charakter hagiografie, jsou tzv. Pseudoklementina vyprávějící o skutcích [[Petr (apoštol)|apoštola Petra]].
Do [[Čechy|Čech]] se legendy dostávají od [[9. století]] s působením misionářů. Zásadní však bylo působení svatých [[Svatý Cyril|Cyril]]a a [[Metoděj]]e, s jejichž jmény jsou první legendy vzniklé na našem území spojeny.
