Buněčná diferenciace: Porovnání verzí

V [[mnohobuněčný organismus|mnohobuněčných organismech]] musí jednotlivé buňky obvykle plnit odlišné, specifické úlohy a proto se také významně liší ve své stavbě, velikosti i [[metabolismus|metabolismu]]. Například v těle [[člověk]]a se nalézá na 200 různých typů buněk (např. buňky [[kůže]] vypadají jinak a fungují zcela jinak než [[neuron]]y), přestože vznikly dělením z jediného [[Zygota|oplozeného vajíčka]]. Všechny buňky v jednom organismu nesou stejnou [[genetická informace|genetickou informaci]] a odlišné specializace je dosaženo jen tím, že je realizována v jednotlivých buňkách jen její část, tj. jsou aktivovány jen některé [[gen]]y (označují se jako tzv. [[transkripce (proteosyntéza)|transkripční]] profil). Uplatňují se při tom příslušné regulační mechanismy.

Jako diferenciaci pak označujeme právě ten proces, při kterém ke specializaci buňky dochází. Vzhledem k tomu, že veškeré buňky mají stejný genetický potenciál, jejich specializace musí být důsledkem vzájemné koordinace, tedy jakési „domluvy“, který [[gen]] bude kdy, v které buňce spuštěn. Slouží k tomu dva základní mechanizmy. Jednak může dojít k rozdělení rolí mezi buňkami již na úrovni dělení buněk, kde obě dceřinnédceřiné buňky sice získají stejnou genetickou informaci, ale různým způsobem se mezi ně rozdělí mechanismy, které regulují funkci genetické informace ([[cytoskelet]], [[transkripční faktor]]y, [[enzym]]y, odlišné složení [[plazmatická membrána|plazmatické membrány]] ad.) - v tom případě tento proces označujeme jako [[asymetrické dělení]] buněk. V druhém případě dochází ke specializaci buňky, která má stejné vlastnosti jako buňka sesterská a to na základě komunikace s vnějším prostředím, se sousedními buňkami. Toto jsou případy [[hormon]]ální regulace či např. vlivu [[morfogen]]ů.