James Bruce: Porovnání verzí

'''James Bruce of Kinnaird''' ([[14. prosinec|14. prosince]] [[1730]] u [[Kinnaird (Stirlingshire)|Kinnairdu]] – [[27. duben|27. dubna]] [[1794]] tamtéž) byl [[SkotiSkotové|skotský]] přírodovědec a cestovatel.

Bruce studoval právo v [[Edinburgh]]u. Brzy se oženil a pracoval v Londýně jako obchodník s vínem v letech 1754 až 1761. V roce 1762 byl jmenován konzulem u [[Bey (titul)|beje]] v [[Alžírsko|Alžírsku]]. Po několika cestách do vnitrozemí Afriky a Středomoří zamířil v roce 1767 do Asie a navštívil [[Baalbek]] a [[Palmyra|Palmyru]]. Vytvořil několik kreseb starověkých památek, které jsou uloženy v Královské knihovně v [[London Borough of Richmond upon(londýnský Thamesobvod)|Kew]].

Na jaře roku 1768 odcestoval do [[Káhira|Káhiry]] a putoval proti proudu Nilu. Jeho expedice skončila v roce 1773. Navštívil [[Veset]] a [[Údolí králů]]. Zdokumentoval hrob [[Ramses III.|RamseseRamesse III.]] jako první badatel. Poté odejel do [[Asuán]]u, vrátil se do Qeny a cestoval s karavanou do Qosseiru u Rudého moře.

V [[Gonder|Gondaru]], hlavním městě [[HabešEtiopie|Habeše]]e, si získal velkou autoritu při léčení neštovic. Přes tři roky zůstal v [[Etiopie|Etiopii]], navštívil východní prameny přítoků Nilu. Osoboval si objevení těchto pramenů, přestože je popsal již roku 1618 portugalský kněz [[Pedro Paez]] a po něm také [[Jeromo Lobo]] v roce 1622. James Bruce označil jejich zprávy za nedůvěryhodné. <ref>[[Gerhard Konzelmann]]: Der Nil - Heiliger Strom unter Sonnenbarke, Kreuz und Halbmond, dtv, Mnichov, 1985, strany 210-220</ref> Pokračoval v cestě přes severní [[Núbie|Núbii]] do [[Alexandrie]]. Po jedenácti letech se vrátil do Skotska, kde napsal pětisvazkové dílo ''Travels to discover the sources of the Nile''.

V roce 1776 se Bruce stal členem [[RoyalKrálovská Societyspolečnost|Královské společnosti]] (Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge). Byl po něm pojmenován rostlinný rod ''[[Brucea]]'' <span class="Person">J.F.Mill.</span> z čeledi [[Simaroubaceae]].