|
'''André Ernest Modeste Grétry''' ([[8. únor]]a [[1741]] v [[Lutych]]u [[Belgie]] — [[24. září]] [[1813]] v [[Montmorency]] u [[Paříž]]e) byl belgický hudební skladatel.
[[ImageSoubor:André Ernest Modeste Grétry.jpg|thumb|Portrét André Ernesta Modeste Grétryho (1785)]]
== Život ==
Grétrymu se dostalo hudebního vzdělání od jeho otce, violisty v kostele Svatého Martina v [[Lutych]]u. V lutyšském chrámu St. Denis byl Gretry od 9 let věku zpěvákem ve sboru. Ve svých pamětech vzpomíná na přísnost vedoucího sboru Georgese-Henriho Wenicka. Gretry se učil cembalu a skladbě u Nicolase Rennekina, později u Henri Moreaua, kapelníka u Svatého Pavla. Mladý Gretry složil již řadu menších dílek, když roku [[1760]] dostal stipendium do Lutyšského kolegia v [[Řím]]ě. Od roku [[1762]] jej vyučoval Giovanni Battista Casali, vedoucí hudebního tělesa v římském Lateranu. Zde Gretry složil Confiteor a skladbu poslal do Lutychu a pro římský karneval [[1765]] La Vendemmiatrice - svou první operu. Složil i náročnou zkoušku, před komisí Accademia dei Filarmonici Bologna. Na složení zkoušky se připravoval u Padre Martina. Ještě v Italii zkomponoval 6 smyčcových kvartetů, které později uveřejnil v Paříži, jako svůj opus 3. Roku [[1766]] se usadil v [[Ženeva|Ženevě]], kde se živil jako učitel hudby a skladby. Zde se dostal do kontaktu s francouzskou hudbou a roku [[1767]] navštívil Paříž, kde jeho dvě opery zaznamenaly velký úspěch (Le Huron-[[1768]] a Lucile-[[1769]]). V Paříži se usadil, pilně produkoval další opery. Kromě jiných to jsou: ''„Le tableau parlant“'' (Mluvící obraz), ''„ L‘ami de la maison“'' (Rodinný přítel), ''„Richard Coeur-de-Lion“'' (Richard Lví srdce). Poslední uvedená je dodnes v repertoáru velkých operních domů. Roku [[1795]] byl jmenován inspektorem konservatoře (společně s Mehulem) a o rok později se stal členem prestižního [[Institut de France]]. Byl oblíbeným skladatelem [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovým]]. Ten jej zařadil mezi rytíře [[Čestná legie|Čestné legie]] a později obdržel od Napoleona I. vysokou apanáž, která mu umožnila pořídit si v Montmorency u Paříže sídlo, bývalý majetek [[J.J. Rousseau]]a, které nazýval [[Ermitáž]]. Usedlost zvelebil, obýval a tam také 24. září [[1813]] zemřel. Jeho rodné město mu roku [[1842]] odhalilo sochu a v Paříži je ulice pojmenována po Gretrym. Gretry je pohřben na pařížském hřbitově [[Pére-Lachaise]].
== Dílo ==
{{NK ČR|jn20000602462}}
Grétryho převážně komické opery se vyznačují přirozeností hudebního výrazu i bohatou melodičností a měly svého času velký vliv na hudební vkus veřejnosti Gretry se stal známý i jako spisovatel, když uveřejnil své ''„Memoires, ou essais sur la musique“'' (Paměti, aneb eseje o hudbě), které se staly velmi známé a čtené. Kromě oper, kterých složil několik desítek, komponoval i díla pro dechový orchestr, hudbu k baletům, vokální díla (svého času oblíbené revoluční písně), ale i sakrální skladby (Velká mše, De profundis, Rekviem).
[[Kategorie:Narození 1741|Grétry, André Ernest Modeste]]
[[bg:Андре Гретри]]
[[ca:André Ernest Modeste Grétry]]
[[de:André-Ernest-Modeste Grétry]]
[[en:André Grétry]]
|
