Hřivna: Porovnání verzí

Odebráno 13 884 bajtů ,  před 10 lety
mozak uč třídní
m (Robot nahradil pomlčky zapsané entitou (WP:WCW))
(mozak uč třídní)
{{Upravit - historie}}
{{Požadavek na obrázek}}
{{Různé významy|tento=historické měně|druhý=ukrajinském platidlu|stránka=Ukrajinská hřivna}}
 
== [[Etymologie]] pojmu hřivna ==
 
* [[Staroslověnština|Staroslověnsky]] „grivъna“ = nášijník (z drahého kovu), náhrdelník, náramek,
* [[Praslovanština|praslovansky]] „grivьna“, odpovídá pojmu „griva“ = srst na krku zvířat,
* [[Staroindičtina|staroindicky]] „grīvā“ = krk, šíje.
 
== Hřivna v [[archeologie|archeologii]] — tři otázky ==
 
Opakovanými nálezy byly
 
* hřivny [[měď|měděné]] a [[bronz]]ové — datované již do začátku a průběhu [[doba bronzová|doby bronzové]],
* [[železo|železné]] hřivny dvojhroté a žebra — doba laténská,
* železné pruty a šíny — [[středověk]].
 
Nasnadě byly následující otázky:
 
# Byly to pracovní nástroje či kovové polotovary, určené k dalšímu zpracování?
# Nebo plnily funkci předmincovního platidla?
# Nebo šlo spíš o množství platidla?
 
== Slovanské sekerovité hřivny ==
 
Na území [[Československo|Československa]] byly četné nálezy nazývané pro svůj tvar a původ
[[Slované|slovanské]] sekerovité hřivny.
 
 
=== Nálezy ===
Největším nálezem na území Československé republiky (14. 11. [[1955]], [[Hrádok]],
[[okres Nové Mesto nad Váhom]]) byl depot asi 400 železných hřiven ve svazcích
po 20 kusech, celkem asi 65 [[kg]].
 
Menších nalezišť je na našem území celá řada. Velký depot byl nalezen např.
u [[Staré Město (okres Uherské Hradiště)|Starého Města]] u [[Uherské Hradiště|Uherského Hradiště]], dále [[Pohansko u Břeclavi]], [[Olomouc]] (v základech Národního domu). I [[Přerov]] se může pochlubit hezkou hřivnou uloženou v [[Brno|Brně]] v [[Moravské zemské muzeum|Moravském Zemském Muzeu]].
 
Celkové množství nálezů (k roku [[1960]]) činilo několik set kusů na 14 katastrech s 29 nalezišti.
 
=== Datování ===
Datování těchto hřiven vyplývá z datování dalších předmětů v souborech nálezů a spadá do konce 8. století až do poloviny 10. století, přičemž hlavní dobou oběhu bylo zřejmě 9. století.
 
=== Tvar ===
Plochý list se zužuje v tenký krček (dřík), následovaný zpravidla kladivovitým týlem, v němž byl proseknut otvor — očko.
 
Otvor bývá ve tvaru obdélníku o stranách 10–20 [[Metr#Milimetr|mm]], ale někdy i sotva znatelný. Osa otvoru jde v rovině listu — shoda se sekerou.
 
Existuje však i nález s otvorem vedeným kolmo k rovině listu. Pak by šlo spíš o tvar klučovnice („motyky“). Někdy je týl jen plochý, okrouhlého tvaru a očko v něm, proseknuté jen jehlicovým nástrojem, má titěrné, milimetrové rozměry.
 
=== Rozměry a hmotnost ===
Jsou různé, délka listu 50–470 mm, šířka listu cca 60 mm, šířka týlu 25 mm. Tomu odpovídala i různá hmotnost. O tom ještě dál.
 
=== Účel ===
Hřivny v nalezeném množství dokládají na území [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] vyspělou [[hutnictví|hutnickou]] výrobu a zvýšenou produktivitu práce a všeobecně stoupající úroveň kultury vůbec. Produkce kovů stoupala a nastala nutnost vtisknout vyrobené surovině vhodný tvar, aby
* vyhovovala dopravě,
* dobře se skladovala,
* dobře se dělila,
* poskytovala přehled o množství,
což hřivna dobře splňovala.
 
Ještě v polovině 20. století považovaly některé autority hřivny za pracovní nástroje. Odtud také název „sekerovité“ hřivny. Tento názor byl však vyvrácen.
 
=== [[Metalurgie|Metalurgický]] průzkum ===
Byl proveden v polovině 20. století na 7 vzorcích s těmito závěry:
 
* Materiálem je dobře kujná svářková ocel.
* Hřivny jsou často ukovány z železné lupy, tedy přímo z produktu hutě, někdy naopak svařeny — až nedbale — z plátků železa a [[ocel]]i jakoby z již použitých výrobků či zbytků.
* Nikde nebylo zjištěno zpracování ostří — navaření ocelového ostří nebo nauhličení břitu či jeho kalení a popouštění, jak bylo již v té době běžnou praxí u tehdejších nástrojů. Naopak jsou tato místa často nejměkčí částí celého předmětu.
* Z hřiven byly někdy odseknuty části většinou trojúhelníkovitého či obdélníkového tvaru, kteréžto lamelky by se měly dobře hodit k výrobě a navařování břitu na vyráběné nože, sekery apod.
* Tenký krček by nemohl vydržet pracovní zatížení.
* Otvor v týlu je zpravidla příliš malý na připevnění k nějaké násadě či rukojeti. Někdy je zcela titěrný.
* Hřivny jsou nacházeny většinou ve větších depotech — jako sklad materiálu, ne jako jednotlivé kusy, jak tomu bývá u nástrojů.
 
Dodejme, že podobnost s běžným pracovním nástrojem není nijak udivující, neboť až do [[středověk]]u byla ve všech kulturních oblastech světa forma suroviny i platidla odvozena od tvaru nějaké praktické potřeby a její základní a stylizované znaky si dlouho podržela. Pro polotovary byla tato stylizace typická.
 
=== Odpověď na první otázku ===
Závěrem lze vyvodit odpověď na první otázku:
 
: '''slovanské sekerovité hřivny nebyly nástroje, nýbrž slovanská forma suroviny, určená k dalšímu zpracování. To platí o hřivnách obecně.'''
 
== Skandinávské hřivny ==
[[Švédsko]] a zejména [[Norsko]] je na nálezy hřiven velmi bohaté — cca 60 nalezišť s 3 200 kusů ve velkých depotech. Neumíme je přesněji datovat. Jde asi o 9. století — dobu [[Vikingové|vikingskou]].
 
Tvarově jde o stejné sekerovité hřivny (odlišné od slovanských jen v podrobnostech), ale nalézají se i [[kosa|kosy]], [[radlice]] a [[rýč]]e, i rozťaté železné lupy. Tato tvarová souvislost je udivující, neboť velkomoravská a severská naleziště jsou od sebe dosti vzdálená a jsou oddělena rozsáhlou oblastí, kde nejsou nálezy prakticky žádné — jižní Švédsko, [[Dánsko]] i  celé oblasti [[Německo|Německa]] a [[Polsko]].
 
Pro přesnost dodejme, že v [[Polsko|Polsku]] je udáváno jedno naleziště 10 kusů (Zawadzie Lanckorňské nad Dunajcem). Ovšem dodejme, že tato oblast patřila v odpovídající době k Velkomoravské říši.
 
Vyvinuly se hřivny například na severu, a u nás byla výroba podle jejich vzoru zavedena?
 
Soudí se, že nikoliv, nýbrž že slovanské a severské sekerovité hřivny vznikly nezávisle na sobě v důsledku podobných výrobních, hospodářských a kulturních podmínek. Společnou předlohou jim byly zřejmě výrobky kovářů z římských provincií v oblasti [[Porýní]].
 
== Velkomoravské hřivny jako platidlo ==
Vysoký stupeň zemědělství a diferenciace řemesel v důsledku zvýšené produktivity práce vyvolala přechod od směny naturální k dokonaleji organizované směně a tedy i k zaužívání nějakého směnidla (platidla ).
 
Primitivní platidla dělíme na druhy
* '''užitkové''' — lze je přímo použít jako užitný předmět,
* '''symbolické''' — nejsou určeny k přímému použití, ale slouží jako symbol směňované hodnoty.
 
=== Užitková platidla ===
Užitková platidla se vžila evolučně jako první. V severních oblastech jimi byly například kožešiny — v těchto zeměpisných podmínkách jistě vysoce užitečný předmět. O jeho směnitelnosti netřeba pochybovat. Stejně tak tkaniny, motyky, na jihu pak dobytek, šperky, kovové nářadí, hroty oštěpů (často ve svazcích), apod.
 
=== Symbolická platidla ===
Evropa užívala až po časný středověk různá symbolická platidla. Uveďme některé příklady:
 
* Staré Řecko:
*:'''rožně''' = zahrocené železné tyče, tzv. [[obelos]] (οβελόι, οβελισκόυ)
*:6 těchto rožňů se dalo vzít do hrsti lidské ruky — [[drachma|drachmy]] (δραχμή)
*:Pozn.: V [[Aigina|Aigině]] nařízením tyrana [[Feidon]]a poprve staženy z oběhu a nahrazeny ''raženými mincemi''.
 
* [[Keltové|Keltský]] svět, doba protohistorická:
*:'''železné tyče či pruty''', podobné čepeli meče, s určitou váhou (taleae ferreae).
 
* [[Anglie]]:
*:rovněž tyto železné tyče či pruty (currency bars nebo sward money).
 
* Velká Morava:
**řekněme úvodem, že nebyla nalezena žádná velkomoravská mince — zřejmě neexistovala.
**Zato se používaly v polovině 10. století '''plátěné síťované šátečky''' (odtud plátno — platit). Zdůrazněme, že neměly žádnou užitkovou hodnotu. Svědectví o nich nalézáme ve zprávě [[Ibrahím ibn Jákúb|Ibrahíma ibn Jákúba]], člena [[Špěnělsko|španělského]] poselstva do německých a slovanských zemí v letech 965–966. Z tohoto zdroje se dovídáme i tehdejší hodnotu šátečku:
1 šáteček ~ 1/10 [[dinár]]u (kirátu) ~ cca 76 [[g]] železa ~ 0,15 g [[stříbro|stříbra]]
::Za 1 karát možno podle něj pořídit 10 slepic nebo „tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní“.
**Hodnotnější věci (např. pozemky) se kupovaly za '''hřivny'''. Vzhledem ke kulturním stykům s [[Byzantská říše|Byzancí]] lze u slovanské sekerovité hřivny soudit na souvislost s '''byzantskou librou''', jejíž hodnota činila 327 g železa. Našlo se dobové závaží s osmi vyraženými kolečky o hmotnosti 41 g, tj. 1/8 byzantské libry.
 
 
Navlečením hřiven bylo možno vytvořit váhový celek. Např. ve zmíněném Hrádku tvořilo celek 20 hřiven = 1526 g = 5 byzantských liber.
 
Ve Starém Městě nalezené 3 velké hřivny odpovídaly rovněž 5 byzantským librám.
 
Naopak byly nalézány i znatelně menší hřivny. Nelze vyloučit, že jejich hmotnost nebyla náhodná, ale řídíla se určitými metrologickými cíli vzhledem k vyšší váhové jednotce (byzantské libře) či cizím mincím, ale i hodnotou různých obvykle směňovaných životních potřeb či zemědělských produktů.
 
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebudeme jistě souhlasit s tvrzením Ilustrovaného encykloped. slovníku z roku 1980 (uvedený zdroj č.6), kde se říká mj., že hřivna je v archeologii „kovový polotovar jednotného tvaru o shodné velikosti a hmotnosti…“.
 
=== Odpověď na druhou otázku ===
tedy zní, že
 
: '''hřivny plnily roli předmincovního symbolického platidla.'''
 
== Hřivna jako váhové množství a mincovní jednotka ==
S rozvojem obchodu a mincovnictví označoval pojem hřivna nejen popsaný předmět, ale začal se užívat pro množství kovu. Například '''pražská hřivna'''.
 
Z jedné pražské hřivny stříbra cca 253 gramů se razilo
 
* 240 denárů ([[Břetislav I.]], [[1034]]–[[1055]]),
* 240 [[brakteát]]ů ([[Přemysl Otakar I.]], [[1197]]–[[1230]]).
 
Za vlády [[Václav II.|Václava II.]] byla provedena okolo roku [[1300]] měnová reforma —
byly zavedeny [[Pra%C5%BEsk%C3%BD_gro%C5%A1|groš]]e. Rozeznávala se
 
* hřivna '''pražská''' čili '''těžká''' o hmotnosti 253,14 g, z ní se razily 64 groše,
* hřivna '''královská''' čili '''lehká''', 56 grošů,
* '''posudná''' neboli '''hornická''', 48 grošů,
* hřivna '''kopová''', 60 grošů.
 
Pražský groš vážil asi 4 gramy. Dělil se na 12 až 14 parvů.
 
=== Odpověď na třetí otázku ===
: '''Do třetice je pojem hřivna zaužívaný jako stará váhová a mincovní jednotka.'''
 
== Používání pojmu hřivna v dalších významech ==
* '''přeneseně''' — hodnota vůbec (například ''přispěl svou hřivnou'' = radou, návrhem),
* '''obrazně''' — nadání, dar ducha, a to většinou s jeho nevyužitím (například ''zakopaná hřivna'') ,
* '''biblicky a zastarale''' — majetek, svěřený do správy; například Nový zákon, Matouš kap. 25, a Lukáš kap. 19 2x podobenství o správě svěřeného majetku: ten, kdo svěřený majetek (hřivny) zmnožil, dostal ještě navíc přidáno, zatím co tomu, který jej pouze uschoval, aby jej ochránil, byly hřivny odňaty.
 
: Zde poznamenejme, že podle tohoto podobenství si počínají rodiče směrem k dětem v některých výchovných systémech (např. v amerických) ve věci dědictví či podpoře při vzdělání, kdy místo rovnosti dětí zohledňují jejich schopnost postoupené prostředky zmnožit.
 
Na závěr řekněme, že za obohacující '''v klasické české literatuře''' můžeme považovat použití pojmu hřivna ve starodávném smyslu slova jakožto náhrdelníku vůbec. Např. z neřezaných smaragdů ([[Julius Zeyer|J. Zeyer]]) či z perliček ([[Alois Jirásek]]).
 
== Reference ==
 
* R. Pleiner: Slovanské sekerovité hřivny, Slovenská archeológia IX, 1961, str 405n
* Jaroslav Pošvář: Velkomoravské hřivny jako platidlo, Numismatické listy XVIII, 1963, str 134n
* Bedřich Spáčil: Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Orbis Praha, 1974
* Čs. Etymologický slovník, Leda, 2001
* Slovník spisovného jazyka českého, Nakladatelství ČSAV, Praha 1960
* Ilustrovaný encyklopedický slovník, ČSAV, encykl. Institut, Academia 1980
 
[[Kategorie:Platidla]]
[[Kategorie:Metalurgie]]
 
[[en:Grzywna (unit)]]
[[pl:Grzywna (jednostka miar)]]
[[ru:Гривна (денежная и весовая единица Древней Руси)]]
[[uk:Гривна (міра ваги)]]
Anonymní uživatel