Jan z Berry: Porovnání verzí

Jan z Berry byl jedním z 13 dětí [[seznam francouzských králů|francouzského krále]] [[Jan II. Francouzský|Jana II.]] a jeho ženy [[Jitka Lucemburská|Bony Lucemburské]] a tedy mladším bratrem francouzského krále [[Karel V. Moudrý|Karla V.]] ([[1338]]-[[1380]]). Bona Lucemburská byla dcerou [[seznam českých panovníků|českého krále]] [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]], k němuž se Jan z Berry hrdě hlásil. Z jeho sourozenců mu byla nejbližší [[Marie z Baru]], blízce se spřátelil také se svým bratrancem [[markrabství moravské|markrabětem moravským]] [[Jošt Lucemburský|Joštem Lucemburským]], s nímž jej pojila podobná povaha a záliba v politických machinacích. Tito tři příbuzní společně u Jana z Arrasu objednali vypracování ''Historie o Meluzíně''.

Během života se mu několikrát podařilo vstoupit do vrcholné politiky, ale následně byl vždy donucen odejít do ústraní. Významně se angažoval ve strategii Francie během stoleté války, v níž ovšem jeho země byla čím dál méně úspěšná. Byl zkušeným diplomatem. Vyznamenal se například při návštěvě říšského císaře a českého krále [[Karel IV.|Karla IV.]] ve Francii v r.roku [[1377]], který tehdy už trpěl těžkou [[dna|dnou]], ale Janu z Berry se podařilo všechno zajistit tak, aby celá návštěva proběhla bez problémů a naklonil si i mladého císařova syna [[Václav IV.|Václava]].

Po smrti svého bratra, krále Karla V. v r.roce [[1380]] byl Jan z Berry ustanoven jedním z hlavních rádců nezletilého králova syna [[Karel VI. Francouzský|Karla VI.]] a stal se tak jedním z nejvýznamnějších mužů království. Když ale v r.roku [[1388]] Karel VI. dosáhl dospělosti, své rádce vypudil a rozhodl se vládnout po svém. Už o čtyři roky později však u něj propukla dědičná duševní porucha a král byl téměř neschopný vládnout. K moci se v roli královských rádců vrátil Jan z Berry, jeho bratr [[Filip Smělý]] a králův bratr [[Ludvík Orleánský]]. Bohužel však každý z těchto šlechticů vyznával jiný politický kurz, což zemi oslabilo a s pokračující stoletou válkou se Francie ocitla až na pokraji zkázy.

Jan z Berry byl dvakrát ženat. První ženou byla [[Jana z Armagnaku]] ([[1346]]-[[1387]]), s níž měl tři syny a dvě dcery. Všichni tři synové zemřeli v mladém věku. [[File:Les Très Riches Heures du duc de Berry mars.jpg|thumb|left|Hrad [[Lusignan]], jedno z oblíbených sídel Jana z Berry. Iluminace ''[[Přebohaté hodinky vévody z Berry|Přebohatých hodinek vévody z Berry]]'']]Po smrti manželky Jany se oženil s o téměř 40 let mladší [[Jana z Boulogne|Janou z BolougneBoulogne]] ([[1378]]-[[1424]]) a je zřejmě, že se jednalo o politicky motivovaný sňatek. Jana byla dědičkou [[hrabství BolougneBoulogne]] a vyrůstala u svého příbuzného [[Gaston III. z Foix|Gastona z Foix]]. Ten hodlal zajistit Janě prestižního ženicha, a proto pohrozil, že ji oddávdá za [[Jindřich z Lancasteru|Jindřicha z Lancasteru]], (bratrance [[seznam anglických králů|anglického krále]] [[Richard II.|Richarda II.]]). Angličané tehdy vlastnili panství [[Calais]] a kdyby je rozšířili i o Boulogne, představovalo by to pro francouzskou politiku vážnou hrozbu. Proto byl Gastonovi urychleně nabídnut jako ženich pro Janu Jan z Berry a za cenu smluv a úplatků se svatbu podařilo uskutečnit. Jan z Berry si tím také nepohoršil, protože získal hrabství Boulogne. Kromě toho jeho žena pocházela ze slavného rodu, mezi její předky patřil hrdina [[křížové výpravy|křížových výprav]] [[Godefroy z Bouillonu]] a podle pověsti i bájný „labutí rytíř“, což Janu z Berry, který měl zálibu v pověstech a sám se považoval za potomka [[Meluzína (mytologie)|víly Meluzíny]], jistě imponovalo. Nicméně toto druhé manželství už zůstalo bezdětné.

Na počátku 90. let [[14. století]] byli Jan z Berry spolu se svým bratrem Filipem Smělým a synovcem Ludvíkem Orleánským coby rádci francouzského krále na vrcholu moci. Brzy však začalo francouzské království upadat. Král Karel byl ovšem v důsledku své duševní poruchy u lidu velmi oblíbený, vzbuzoval lítost svých poddaných, a proto za neúspěchy státní politiky byl viněn – vedle nepopulární královy choti [[Isabela Bavorská (1371-1435)|Isabely Bavorské]] – právě Jan z Berry. V r.Roku [[1396]] byla v [[bitva u Nikopole|bitvě u Nikopole]] rozdrcena spojenecká [[křižák (rytíř)|křižácká]] armáda [[sultán]]em [[Bajezid I.|Bajezidem]] a padlo zde mnoho mladých francouzských rytířů, kteří táhli do bitvy v naději, že se jim podaří vzkřísit slávu křížových výprav.

V r.Roku [[1404]] zcela nečekaně zemřel Filip Smělý a jeho politickou roli převzal jeho syn [[Jan z Nevers]] ([[1371]]-[[1419]]), mezi nímž a Ludvíkem Orleánským panovala silná antipatie. Jan z Berry se snažil spory mezi nimi urovnat, v této aktivitě však naprosto selhal a vo r.tři [[1407]]roky později byl Ludvík Orleánský nalezen v blátě na ulici zavražděný Neversovými zabijáky. Na Jana z Berry měla podlá vražda ten účinek, že začal mít téměř panický strach ze smrti a z jeho života se ztratila radost. Na to se vršily politické neúspěchy.

V r.roce [[1410]] byl při povstání měšťanů vypálen jeden z hradů Jana z Berry, čímž byla zničena část jeho oblíbených sbírek pokladů a kuriozit. O rok později zemřel blízký přítel Jana z Berry markrabě moravský Jošt Lucemburský a v tomtéž roce se Jan z Berry málem stal obětí dalšího z četných povstání, kdy jej téměř ukamenoval rozzuřený lid. To jej donutilo v r.roce [[1412]] uzavřít potupný mír s Janem z Nevers, kromě toho neměl peníze na vyplacení svého žoldáckého vojska, na což padla další část jeho sbírek. Navíc znechucení žoldáci čekající na výplatu pobili značnou část Janova proslulého zvěřince.

Ještě jednou se Janu z Berry podařilo vrátit k moci, když se v r.roce [[1413]] Jan z Nevers politicky zdiskreditoval. To však mělo za následek, že Jan z Berry nesl hlavní zodpovědnost za drtivou porážku francouzských vojsk Angličany v [[bitva u Azincourtu|bitvě u Azincourtu]] v r. [[1415]]. Jan tak přišel o poslední zbytky svého bohatství a jako zlomený muž v r.roku [[1416]] zemřel.

[[Kategorie:DějinyDynastie FrancieValois]]