Wikipedie

Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Úprava pasáže o jeho mládí, studiích a cestách - byly tam faktické chyby. Správné údaje uvádí Grete Klingensteinová v citované práci!
Řádek 2:
'''Václav Antonín hrabě Kounic''', něm. '''Wenzel Anton Graf Kaunitz''' ([[2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. června]] [[1794]], [[Mariahilf (Vídeň)|Mariahilf]] u [[Vídeň|Vídně]]), od roku [[1764]] [[říšský kníže]] z [[Rietberg|Kounic-Rietbergu]], byl [[Rakousko|rakouský]] [[státník]] [[Osvícenský absolutismus|osvícenského absolutismu]], říšský dvorní rada a [[diplomat]].
 
Václav Antonín [[hrabě]] Kounic, syn [[Moravský zemský hejtman| moravského zemského hejtmana]] [[Maxmilián Oldřich Kounic|Maxmiliána Oldřicha Kounice]], studoval vezejména práva a historii v [[VídeňLipsko|VídniLipsku]] (únor 1731 - červenec 1732). Posléze se vydal na kavalírskou cestu. Zavedla jej do obojího Nizozemí, Itálie (nejdéle pobýval v [[LipskoŘím|LipskuŘímě]] - leden-červen 1733), Francie (stěžejní je jeho pobyt v [[Paříž|Paříži]] od srpna do prosince 1733) a [[LeydenLotrinsko|Lotrinska]]u a vrátil se z ní v únoru 1734 na počátku války o polské dědictví. Od roku [[1735]] byl v rakouských státních službách. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou, od roku [[1744]] [[ministr]]em ve vládě [[Rakouské Nizozemí|Rakouského Nizozemí]] a od roku [[1748]] se účastnil vyjednávání [[Cášský mír (1748)|míru v Cáchách]]. V letech [[1750]] až [[1753]] byl činný jako rakouský velvyslanec v [[Paříž]]i.
 
Od roku [[1753]] byl odpovědný jako domácí, dvorský a státní kancléř za rakouskou [[Zahraniční politika|zahraniční politiku]] za vlády [[Marie Terezie]] i jejich nástupců (do 19. srpna 1792). Zastával [[Britské království|protibritskou]] vnější politiku – zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko|Slezska]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]«), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během války byl Kounic nejbližším poradcem [[Marie Terezie]] a množství vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté se uplatňovala jeho politika nejprve proti Rusku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Antonín_z_Kounic-Rietbergu“