Ivan VI. Antonovič: Porovnání verzí

'''Ivan VI.''' ([[12. srpen|12. srpna]] [[1740]], [[Petrohrad]] - [[4. červenec|4. července]] [[1764]]), ruský car v letech 1740 – [[1741]]. Carem se stal, když mu byly pouhé dva měsíce a sesazen z trůnu byl po čtrnácti měsících vlády, kterou jako regentka vykonávala jeho matka [[Anna LeopoldovaLeopoldovna]]. Od této chvíle až do své tragické smrti byl Ivan vězněn.

Ivan VI. se narodil 12. srpna 1740. Jeho otcem byl bratranec [[Marie Terezie]] Antonín Ulrich vévoda brunšvicko-lüneburský a matkou Alžběta Meklenburská, která po přijetí pravoslaví získala i nové jméno Anna Leopoldovna. Anna Leopoldovna byla neteří carevny [[Anna Ivanovna|Anny I. Ivanovny]] a vnučkou cara [[Ivan V. Alexejevič|Ivana V. Alexejeviče]].

Bezdětná carevna [[Anna Ivanovna|Anna I. Ivanovna]] (vládla v letech [[1730 ]]– [[1740]]) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do [[Rusko|Ruska]] svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala [[pravoslaví]], nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce [[1739]] provdala za Antonína Ulricha z rodu [[brunšvicko|brunšvických]] [[vévoda|vévodů]]. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později – [[17. října]] [[1740]] - carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, kuronský vévoda Bűhren ([[Biron]]). S podporou armády provedla matka malého Ivana VI. Anna Leopoldovna [[8. listopadu]] 1740 převrat a Biron byl poslán do [[vyhnanství]]. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl další převrat a na trůn usedla dcera cara [[Petr I. Veliký|Petra I. Velikého]] jako [[Alžběta I. Petrovna]]. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo, bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do [[Solověcký klášter|Solověckého kláštera]] na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v Cholmogorách u [[Archangelsk]]a. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť. Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do [[Šlisselburg|šlisselburské]] pevnosti u [[Petrohrad]]u.

Ve společnosti několika důstojníkudůstojníků žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem Ivan Grigorij ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky - trpěl záchvaty zuřivosti, depresemi[[deprese]]mi a halucinacemi[[halucinace]]mi. Po smrti carevny Alžběty I. nechal nový car [[Petr III.]] Ivanův vězeňský režim ještě zostřit. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedáusedla jeho žena jako carevna [[Kateřina Veliká|Kateřina II.]]. Ta si nechala v roce [[1762]] Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být Ivan neprodleně zbaven života.

[[4. červenec|4. července]] [[1764]] došlo ve šlisselburgské pevnosti ke vzpouře, kterou vedl velitel stráže Vasilij Mirovič. Ten zajal velitele pevnosti a vzbouřené vojáky vedl do části, kde byl vězněn Ivan. Dva strážci, kteří Ivana hlídali, - poručík Čekin a kapitán Vlasjev, - však stačili splnit carevnin příkaz splnit.: Ivan VI. byl ve věku pouhých čtyřiadvaceti let zavražděn ve své cele zavražděn. Na jeho těle bylo nalezeno osm ran šavlí. Dodnes není jisté, zda nebylo celé spiknutí uměle vyvoláno s cílem zlikvidovat nepohodlného právoplatného dědice trůnu. Jisté je, že oba vrazi byli bohatě odměněni a získali doživotní služné. Vůdce povstání Mirovič byl však v září 1764 popraven.