Římské občanství: Porovnání verzí

Přidáno 31 bajtů ,  před 12 lety
m
<!-- Před nebo po????????????????????? -->
m (robot přidal: ar:رومان (شعب))
m (<!-- Před nebo po????????????????????? -->)
V dobách [[Římská republika|římské republiky]] a v počátcích [[Římské císařství|římského císařství]] byli lidé žijící na území římského státu členěni do několika rozličných společenských tříd a skupin:
 
*'''Otroci''' (''servi'') byli pokládáni za součást majetku svého pána (''dominus''). Jejich sociální status jim zajišťoval jen minimum práv. Z pouhého rozmaru svého vlastníka proto mohli být prodáni, mučeni, zmrzačeni či znásilněni. Dokonce i zabití otroka bylo až do [[2. století př. n. l.|2. století po Kr.]]<!-- Před nebo po????????????????????? --> považováno spíše za újmu na majetku než za kriminální čin proti lidské bytosti. Navzdory tomu byla osvobozenému otroku, [[Propuštěnec|propuštěnci]] (''liberti''), udělována jistá forma neúplného občanského práva. Skutečnost, že takto propuštěné osoby nabyly římské občanství, byla výjimečným rysem [[Římské právo|římského práva]].
 
*'''Cizinci''' (''peregrini'') byli svobodní lidé žijící na území dobytém Římany, kteří nedisponovali římským občanstvím<ref> Robert, Jean-Noël, ''Řím, 753 př. n. l. až 476 n. l.'', str. 83. </ref>, případně občané [[klient]]ských států či římských spojenců (''socii'' resp. ''[[foederati]]''). Obvykle jim byla udělována omezená forma římského občanství, jako bylo například latinské právo (jeho nositelé ovšem nebyli považováni za cizince). V podstatě se jednalo o občanství druhé kategorie, které zahrnovalo pouze některá římským občanům příslušející oprávnění, především soukromoprávního charakteru. Jeho držitelé proto nesměli sloužit v římských [[Římská legie|legiích]], účastnit se voleb v [[Řím]]ě a povýšit do [[Equites|jezdeckého]] či [[senátor]]ského stavu.
Předchůdcem Římanů v uplatňování této politiky byl [[Alexandr Veliký]], který usiloval o smísení Makedonců a Řeků s Peršany, Egypťany a Syřany, aby tak asimiloval národy poražené [[Perská říše|perské říše]]. Avšak po Alexandrově smrti se jeho nástupci odvrátili od této politiky. Myšlenka [[asimilace (sociologie)|asimilace]] a odvrácení poražených nepřátel od nebezpečných povstání tak byla realizována až prostřednictvím rozšíření římského občanství. Místo aby vyčkávali nevyhnutelné vzpoury podmaněných kmenů a států jako třeba Sparta v případě [[Heilóti|heilótů]], učinili Římané jimi dobytý svět skutečně římským.
 
Zásadní událostí při šíření římského občanství byla [[spojenecká válka]] v letech [[90 př. n. l.|90]] až [[88 př. n. l.|88 př. Kr.]], v níž italští spojenci povstali proti Římu. Na jejím konci obdrželi občanství, na základě zákona ''[[Lex Plautia Papiria]]'', všichni svobodní Italové (s výjimkou [[Předalpská Galie|Předalpské Galie]]). V roce [[212]] pak císař [[Caracalla]] vydal edikt [[Constitutio Antoniniana]], jímž udělil občanství všem svobodným mužům v římské říši.
 
== Citace ==