'''Marcus Iunius Brutus''' ([[85 př. Krn. l.]] - [[23. listopad]]u [[42 př. Krn. l.]]) byl římský [[politik]], zastánce [[republika|republikánského]] zřízení a jeden z iniciátorů spiknutí proti [[Římský diktátor|diktátoru]] [[Julius Caesar|Gaiu Iuliu Caesarovi]].
Brutus byl dlouhá léta Caesarovým blízkým přítelem. Roku [[44 př. n. l.|44 př. Kr.]] mu Caesar svěřil úřad městské [[praetor|praetury]]. Brutus však byl zastáncem republikánského zřízení, jež bylo v té době ve vážné krizi, kterou ještě prohlubovaly snahy Caesara po [[monarchie|monarchistické]] vládě. To bylo důvodem Brutovy účasti na spiknutí proti diktátorovi, jemuž se postavil do čela. Na Caesarově zavraždění v březnu 44 př. Krn. l. se podílel osobně. Poté odešel do [[Malá Asie|Malé Asie]], aby tu shromáždil vojsko k boji s Caesarovými přívrženci. Roku 42 př. Krn. l. byl poražen [[Marcus Antonius|Marcem Antoniem]] a [[Augustus|Octavianem]] [[bitva u Filipp|u Filipp]]. Po prohrané bitvě spáchal [[sebevražda|sebevraždu]]. Autorem Brutova životopisu je [[Plútarchos]].
[[Kategorie{{DEFAULTSORT:Starověcí římští politici|Brutus, Marcus Iunius]]}}
