Tazio Nuvolari: Porovnání verzí

Přidáno 532 bajtů ,  před 10 lety
m
Robot přeložil anglické citační šablony
m (link)
m (Robot přeložil anglické citační šablony)
[[Soubor:Tazio Nuvolari.JPG|right|thumb|140px|Tazio Nuvolari na přelomu 20. a 30. let]]
'''Tazio Giorgio Nuvolari''' ([[16. listopadu]] [[1892]] – [[11. srpna]] [[1953]]) byl [[Itálie|italský]] [[motocykl]]ový a [[automobil]]ový závodník, považovaný spolu s [[Louis Chiron|Chironem]] a [[Rudolf Caracciola|Caracciolou]] za nejlepšího jezdce meziválečného automobilového sportu. Někteří odborníci jej dokonce považují za nejlepšího automobilového závodníka všech dob <ref>Miloš Skořepa, Dejiny automobilových pretekov</ref> <ref>Miloš Skořepa, Mistři za volantem</ref>. Dr. [[Ferdinand Porsche]] jej nazval "''největším jezdcem minulosti, současnosti a budoucnosti''" <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.historicracing.com/top100.cfm?otdother=2&driverID=1353&selMonth=3& | titletitul = Top 100}}</ref>. Jedinou velkou cenou kterou nikdy nevyhrál byla Grand Prix Československa.
 
== Osobní život ==
 
Nuvolari, přezdívaný ''Il Mantovano volante'' (Létající Mantovan), ''Nivola'', ''Malý velký muž'' nebo jednoduše ''Il Maestro'', se narodil v Castel d'Ariu u [[Mantova|Mantovy]] Arturovi Nuvolarimu a jeho manželce Elise Zorziové <ref name="officialsite_bio_1">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.tazionuvolari.it/bio_uk.htm |title titul=The years from 1892 to 1929 |accessdate datum přístupu=2007-04-18 |last příjmení=Cancellieri |first jméno=Gianni |publisher vydavatel=Tazio Nuvolari - The Official Site}}</ref> . Jak jeho otec, tak jeho strýc Giuseppe byli motocyklovými závodníky – zvláště Giuseppe, několikanásobný italský mistr, byl Taziovým vzorem <ref name="officialsite_bio_1" />. V roce [[1917]] se Nuvolari oženil s Carolinou Perinovou. Oba jejich synové zemřeli velmi mladí: Giorgio ([[1918]] – [[1937]]) na myocarditidu a Alberto ([[1928]] – [[1946]]) na nefritidu.
 
== Kariéra před druhou světovou válkou ==
Závodní licenci pro motocykl dostal Nuvolari v roce [[1915]] <ref name="officialsite_bio_1" />. Jeho kariéru zbrzdila [[první světová válka]], během níž sloužil jako řidič v italské armádě <ref name="officialsite_bio_1" />. V závodě tak debutoval až v roce [[1920]] na Circuito Internazionale Motoristico v [[Cremona|Cremoně]]. Následujícího roku si poprvé vyzkoušel i automobilový vytrvalostní závod, který vyhrál <ref name="officialsite_bio_1" />.
 
V roce [[1925]] se Nuvolari stal mistrem Evropy v třídě 350 ccm díky výhře na Grand Prix Evropy <ref name="racing_memory_1925">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20HISTOIRE/M-HIST%201925.htm |title titul=History of the motorcycle race: 1925 |accessdate datum přístupu=2007-04-18|publisher vydavatel=Racing Memory|language jazyk=French}}</ref>. Velkou cenu národů vyhrál čtyřikrát za sebou (1925 – [[1928]]) <ref name="racing_memory_nations">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20GRAND%20PRIX/MGP-PALM-ITA.htm |title titul=History of the Nations Grand Prix and the Italian Grand Prix |accessdate datum přístupu=2007-04-18|publisher vydavatel=Racing Memory|language jazyk=French}}</ref> a závod na okruhu Lario dokonce pětkrát v řadě (1925 – [[1929]]), vše ve třídě 350 ccm a na motocyklu Bianchi <ref name="racing_memory_lario">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://racingmemo.free.fr/M%20COURSES%20INTER/MOTO%20LARIO.htm |title titul=Il Circuito del Lario |accessdate datum přístupu=2007-08-20|publisher vydavatel=Racing Memory|language jazyk=French}}</ref>.
 
Taktéž v roce 1925 požádala Nuvolariho stáj [[Alfa Romeo]], aby si vyzkoušel jejich závodní vůz. Autu se během závodu zavařila převodovka a Nuvolari měl těžkou havárii <ref>Simon Taylor, Murray Walker's Formula One Heroes</ref>, během níž si zranil záda. Navzdory tomu závodil už o šest dní později v [[Monza|Monze]], když se předtím nechal přesádrovat tak, aby mohl ovládat motocykl <ref>Anthony Pritchard, A Century of Grand Prix Motor Racing</ref>, a zvítězil (podobnou věc předvedl ve své kariéře ještě několikrát).
V tomto roce Nuvolari vyhrál svou první RAC Tourist Trophy (podruhé vyhrál v roce [[1933]]). Jedna z legend, které se okolo Nuvolariho kupí, tvrdí, že když jeden ze závodníků rozbil výlohu řeznictví, Nuvolari zajel na chodník a pokusil se vzít si šunku <ref>Miloš Skořepa, Dejiny automobilových pretekov</ref>. Sammy Davis, který se toho roku s Nuvolarim seznámil, vzpomíná, že Nuvolarimu se svým způsobem líbily situace, kdy se všechno spiklo proti němu (prý jej nebavilo vyhrávat s nejlepším autem na startu), a že prokazoval velký smysl pro černý humor (když mu Enzo Ferrari koupil zpáteční lístek na Sicílii, kde měl Nuvolari startovat v závodě Targa Florio, Nuvolari mu řekl "''Zpáteční lístek? To si říkáte obchodník? Co když mě nazpět povezou v rakvi?''".
 
V tomto roce Nuvolari a jeho spolujezdec Battista Guidotti vyhráli závod [[Mille Miglia]] v autě Alfa Romeo 6C 1750 GS spyder Zagato. Bylo to poprvé, kdy někdo tento závod vyhrál průměrnou rychlostí přes 100 km/h (100,450 km/h). Nuvolari v závodě startoval jako druhý za svým velkým rivalem Achille Varzim. Jak bylo pro Nuvolariho typické, nestačilo mu, že (jezdci startovali v půlhodinových intervalech) v závodě vedl – chtěl i dojet jako první. Proto v noci za hluboké tmy, jakmile spatřil na silnici v dálce Varziho světla, vypnul svoje reflektory, aby jej Varzi nemohl vidět ve zpětných zrcátkách, a rychlostí přesahující 150 km/h se řítil za svým soupeřem několik desítek kilometrů. Světla zapnul až v okamžiku, kdy šokovaného <ref>Miloš Skořepa, Dejiny automobilových pretekov</ref> Varziho dojel a předjel, těsně před cílem v [[Brescia|Brescii]] <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.ddavid.com/formula1/mille_miglia_1930.htm | titletitul = Mille Miglia 1930}}</ref>.
 
'''1931'''
"''Ti kteří Nuvolariho obviňují ze ztřeštěnosti by měli mít alespoň tolik poctivosti, aby přiznali, že to byla jedna z nejúchvatnějších ukázek nezdolné odvahy a vytrvalosti všech dob. Takoví lidé vyhrávají závody!''" Francis Curzon, 5th Earl Howe, o Nuvolarim na AVUSu <ref>Anthony Pritchard, A Century of Grand Prix Motor Racing</ref>
 
Po pátém místě na Grand Prix Monaka se soukromým vozem Bugatti <ref name="goldenage-1934-2">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.kolumbus.fi/leif.snellman/gp341.htm#3 |title titul=VI Grand Prix de Monaco |accessdate datum přístupu=2007-08-20 |publisher vydavatel=The Golden Era of Grand Prix Racing|author autor=Leif Snellman, Felix Muelas}}</ref> se Nuvolari těžce zranil v [[Alexandrie|Alexandrii]] na Circuito di Pietro Bordino, když se vyhýbal stojícímu autu jiného závodníka <ref name="goldenage-1934-1">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.kolumbus.fi/leif.snellman/gp341.htm#4 |title titul=Circuito di Pietro Bordino |accessdate datum přístupu=2007-07-30 |publisher vydavatel=The Golden Era of Grand Prix Racing|author autor=Leif Snellman, Felix Muelas}}</ref>. Protože se v nemocnici nudil, nechal si upravit své [[Maserati]] tak, aby mohl všechny tři pedály obsluhovat levou nohou, a maje pravou nohu stále v sádře, dojel pátý v silné konkurenci. Noha jej bolela celý rok; navíc jeho Maserati nebylo příliš konkurenceschopné.
 
'''1935'''
Nuvolari požádal o zařazení do týmu [[Auto Union]] <ref>Ivan Rendall, The Chequered Flag</ref>, ale tým jej pod nátlakem Achille Varziho, který nechtěl být ve stejném týmu jako jeho soupeř, odmítl <ref>Ivan Rendall, The Chequered Flag</ref>. Nuvolari se proto obrátil na [[Ferrari]], ale byl odmítnut i tam. Tým jej však nakonec přijal na nátlak [[Mussolini]]ho <ref>Ivan Rendall, The Chequered Flag</ref>.
 
V tomto roce zaznamenal Nuvolari své životní vítězství, mnohými považované za vůbec největší vítězství v dějinách automobilového sportu <ref>Miloš Skořepa, Dejiny automobilových pretekov</ref> <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://alfalegend.com/nuvolari_page.htm | titletitul = Alfa legend}}</ref> <ref>{{citeCitace elektronické webmonografie | url = http://www.ddavid.com/formula1/nuvo_bio.htm | titletitul = Nuvolari}}</ref> <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.speedace.info/grand_prix_history.htm | titletitul = The Greatest Victory of all time}}</ref>. Na Grand Prix Německa na [[Nürburgring]]u, kde Nuvolari jel na čtyři roky staré Alfě Romeo P3 (3167 ccm, kompresor, 265HP) proti dominujícím, všechny ostatní porážejícím domácím týmům – pěti [[Mercedes]]ům Benz W25 (3990 ccm, 8C, kompresor, 375HP, jezdci: Rudolf Caracciola, Luigi Fagioli, Hermann Lang, Manfred von Brauchitsch a Michael Geyer) a čtyřem [[Auto Union]]ům Tipo B (4950 ccm, 16C, kompresor, 375HP, jezdci Bernd Rosemeyer, Achille Varzi, Hans Stuck a Paul Pietsch), dokázal zvítězit průměrem 120,7 km/h. Toto vítězství vešlo do historie jako "''Nemožné vítězství''" <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.nivola.org/nuv2e.asp#germ35 | titletitul = One against all}}</ref>. 300,000 diváků, po chvíli šokovaného ticha, připravilo Nuvolarimu bouřlivé ovace; zato představitelé [[Třetí říše]] v publiku byli rozzuřeni <ref>{{citeCitace elektronické webmonografie | url = http://www.speedace.info/grand_prix_history.htm | titletitul = The Greatest Victory of all time}}</ref>.
 
'''1936'''
'''1950'''
 
Jeho posledním závodem byl závod do vrchu [[Palermo]]-Montepellegrino, kde zvítězil ve své třídě a celkově byl pátý <ref name="officialsite_bio_2">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.tazionuvolari.it/bio_uk.htm |title titul=The years from 1930 to 1953 |accessdate datum přístupu=2007-04-18 |last příjmení=Cancellieri |first jméno=Gianni |publisher vydavatel=Tazio Nuvolari - The Official Site}}</ref>.
 
== Poslední roky ==
 
Nuvolari trpěl alergií na [[výfukové plyny]]. Přes operaci a používání masky při závodech několikrát chrlil krev. Nikdy ovšem nevzdal. Zúčastnil se 130 závodů, z nichž 64 vyhrál a 17krát byl druhý. Poměr vyhraných a nedokončených závodů je u něj vyšší než u jiných jezdců <ref>Miloš Skořepa, Mistři za volantem</ref>. V roce [[1952]] měl mrtvici, po níž zůstal částečně ochrnut. Zemřel ve své posteli roku [[1953]] po druhé mrtvici <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,818755-1,00.html | accessdatedatum přístupu = 2007-04-18 | titletitul = Time Magazine}}</ref>. Na jeho poslední cestě jej vyprovázelo celé město, v němž se ten den zastavil život. Jeho pohřbu se zúčastnilo 55,000 lidí; průvod byl míli dlouhý a jeho rakev, umístěnou na automobilovém podvozku, tlačili [[Alberto Ascari]], Luigi Villoresi a [[Juan Manuel Fangio]] <ref>{{citeCitace webelektronické monografie | url = http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,818755-1,00.html | accessdatedatum přístupu = 2007-04-18 | titletitul = Time Magazine}}</ref>.
 
Nuvolariho heslem bylo "''Zvítězit nebo padnout''". Enzo Ferrari o něm řekl: "''Byl to největší jezdec. Jezdec velkého stylu s nejstatečnějším srdcem. Bojovník, který se ze závodu nikdy nevrátil pokořen.''" <ref>Miloš Skořepa, Mistři za volantem</ref>.
Byl vynálezcem a pionýrem tzv. "four-wheel drift", kontrolovaného smyku všech čtyř kol, který později propracovali Juan Manuel Fangio a [[Sir]] [[Stirling Moss]].
 
Byla po něm pojmenována tři auta: Alfa Romeo Nuvola <ref name="supercards">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.supercars.net/cars/35.html |title titul=1996 Alfa Romeo Nuvola Concept |accessdate datum přístupu=2007-07-31 |publisher vydavatel=Supercars.net}}</ref>, EAM Nuvolari S1, a [[Audi]] Nuvolari Quattro<ref name="audiworld">{{citeCitace webelektronické monografie | url=http://www.audiworld.com/news/03/geneva/nuvolari/content.shtml |title titul=Vision of the GT of the Future: Audi Nuvolari quattro |accessdate datum přístupu=2007-05-31 |date datum=2003-03-04 |publisher vydavatel=AudiWorld}}</ref>.
 
== Největší vítězství ==
34 224

editací