|
| poznámky =
}}
'''Bitva u Pelagonie''' se odehrála v září roku [[1259]], mezi [[Nikájské císařství|Nikájským císařstvím]], které zde stálo proti [[Achajské knížectví|knížectví Achajskému]], [[Epirský despotát|Despotátudespotátu Epirskému]] a [[Sicilské království|království Sicilskému]]. Byla to rozhodující událost cv dějinách [[Blízký východ|blízkého východu]], která byla předzvěstí byzantského znovudobytí [[Konstantinopol]]e a konce [[Latinské císařství|Latinského císařství]].
Nikájský císař [[Theodoros II. Laskaris]] zemřel roku [[1258]] a jeho nástupcem se stal jeho nezletilý syn [[Jan IV. Dukas Laskaris]]., jehojehož regentem a spolucísařem se stal [[Michael VIII. Palailogos]], který se snažil o obnovu [[Byzantská říše|Byzantského císařství]]. V roce 1259 se Achájskýachájský kníže [[Guillaume II. z Villehardouinu]] oženil s dcerou epirského despoty [[Michael II. Komnenos Dukas|Michaela II.]] a upevnili tak spolu spojenectví proti NikájeNikáji. S nimi se spojil také sicilský král [[Manfréd Sicilský|Manfred]], který jim poslal 400 rytířů[[rytíř]]ů.
Tak roku 1259 Nikáju napadla [[Thesálie]] ve spojení s AchajouAchájou a Epirem. Společně postupovali na sever, aby vyplenili evropská území patřící Nikájskému císařství. V čele byzantské armády vyrazili bratr císaře Michaela - [[Jan Palailogos]] a [[Theodoros Dukas]], bratr epirského despoty Michaela. Podle francouzské kroniky Morea, sestávala nikájská armáda hlavně sz Tureckých[[Turci|tureckých]] žoldnéřů a žoldnéřů mnoha dalších národností, avšak počet celkové armády může být lehce nadsazen. Theodoros Dukas shromáždil místní rolníky a se svou armádou rozbil tábor na kopcích, aby měl výhled do krajiny. Theodor pak poslal k Michaelovi II. falešného dezertéra, aby roznesl zprávy o tom jak jsou nikájské síly velké a také ho obvinil s útoku na člena své rodiny. Vévoda [[Korutany|z KoruntanKorutan]], který zde stál také v čele 300 Němců nevěřil dezertérovi a přesvědčil Achájské, aby zůstali na bojišti. Michael II. zatím v noci přeběhl na stranu Nikáje, podle [[Georgos Pachymeros|Georgose Pachymera]] proto, že se jeho nemanželský syn Jan pohádal s GuiellememGuillaumem.
Druhý den vévoda Koruntanskýkorutanský se svými oddíly napadl své rodáky na straně Nikáji, avšak padl v boji. Maďarští lučištníci pak postříleli koně na Achájskéachájské straně, a jejichjejichž rytíři byli bez koní bezbranní. Achájští pěšáci se rozprchli a rytíři se vzdali. GuiellemeGuillaume byl zajat a předveden před Jana Palailoga, poté se musel vzdát své klíčové pevnosti [[Mistra]] na [[Peloponés]]u, než byl propuštěn.
Jan Palailogos pokračoval v tažení až k [[Théby|Thébám]]. Achájské knížectví, které bylo po [[Čtvrtá křížová výprava|čtvrté křížové výpravě]] v [[Řecko|Řecku]] nejmocnějším státním útvarem se nyní stalo vazalem. Nejmocnějším franským státem se nyní stalo [[Athénské knížectví]]. A Michael VIII. mohl nyní naplánovat převzetí Konstantinopole.
Problém kroniky Morea je její tvrzení o přítomnosti vévodouvévody z Korutan, tehdejším vévodou byl Urlich[[Ulrich III.]] a ten vládl ještě mnoho let po bitvě. Zřejmě se jednalo o fiktivní postavu, která měla být protiváhou k Achájskémuachájskému knížeti.
== Zdroje ==
| 