Bitva v Teutoburském lese: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 3:
|konflikt= války [[Římská říše|Římské říše]] s barbary
|image=
| trvání= [[9.3 září]]dny, -pravděpodobně v [[11. září]], [[9]] n. l.
| místo= [[Teutoburský les]], [[Dolní Sasko]]
| výsledek= Drtivé vítězství [[Germáni|Germánů]]
Řádek 11:
| velitel2= [[Arminius]]
| síla1= 20 000-25 000<br />3 [[Římské legie]]
| síla2= neznámá, pravděpodobně 10 000-15 000 mužů
| ztráty1= přes 20 000
| ztráty2= neznámé
Řádek 17:
 
[[Soubor:Herrmann-von-Vorne.JPG|thumb|Pomník Arminia (Hermanna) a bitvy v Teutoburském lese, Německo]]
'''Bitva v Teutoburském lese''', resp. '''bitva v Teutoburském pralese''', ([[9]] n. l.) byla střetnutím mezi [[Starověký Řím|římskými]] vojsky vedenými [[Publius Quinctilius Varus|Publiem Quinctiliem Varem]] a [[Germáni|germánskými kmeny]] vedenými náčelníkem [[Cheruskové|Cherusků]] [[Arminius|Arminiem]]. Bitva představuje jednu z největších a nejdrtivějších římských porážek v historii. Zanikly během ní tři římské legie ([[Legio XVII]], [[Legio XVIII]] a [[Legio XIX]]) a padl správce [[Římské provincie|provincie]] [[Germánie]]. Bezprostředním důsledkemDůsledkem bitvy bylo definitivnípostupné stanovení [[Rýn]]a jakožto hranice mezi římskou říší a Germánií.
 
Dne 9. 9. 2009 uplynulo od této bitvy přesně 2000 let.
 
== Historické uvedení ==
Řádek 35 ⟶ 34:
Byla to jedna z nejhorších porážek, jaké římská říše zažila. Její dopad byl zdrcující - trvalá ztráta většiny [[Germánie]] a zničení velké části římských vojsk. Podle legendy císař [[Octavianus Augustus]] obcházel ještě týdny po bitvě palácem, bil hlavou do zdi, rval si vlasy a křičel do prázdna: „Vare, Vare, vrať mi mé orly!“ (orel byl znak legie). Podle jiných ztvárnění zněl císařův nářek „Vare, Vare, vrať mi mé legie!“ - Vare, Vare, rede mihi legiones meas! Smysl v každém případě zůstává u obou podob výroku stejný)(popsáno v knize Životy dvanácti císařů od římského spisovatele a historika [[Suetonius|Suetonia]]).
 
Tři legie ztracené v TeutoborskémTeutoburském lese - [[Legio XVII]], [[Legio XVIII]] a [[Legio XIX]] - již nebyly nikdy obnoveny.
Přestože šok z porážky a zmasakrování tří legií byl ohromný, [[Římané]] nevzdali své plány na podmanění germánských kmenů. Roku [[14]] poslali do severní [[Germánie]] (přibližně dnešní severní Německo) velkou armádu čítající cca 50 000 mužů, podporovanou obrovskou silou námořních jednotek, pod velením [[Germanicus|Germanica]]. Avšak ani takto silné armádě se nepodařilo porazit sjednocené [[Germáni|Germány]]. [[Tacitus]] píše, že římské zvláštní průzkumné jednotky pod Germaniovým velením byly první, kdo objevily dějiště bitvy. Tacitus dále píše: ''Nalezli kupy vybělených kostí a odťaté lebky nabodnuté na stromech.'' ''Tyto pohřbili,'' „''jako by to byli jejich příbuzní, jejich vlastní krev''“.<br />
Řádek 46 ⟶ 45:
 
==Archeologie==
Již v 19. století se mnozí nadšenci snažili najít místo slavné bitvy. PodařiloPravděpodobné místo střetu se jepodařilo lokalizovat až v roce [[1987]] amatérskému archeologovi majoru Tony Clunnovi, který detektorem hledal staré římské mince v dnešním [[Kalkriese]]<ref>O lokalizaci bitvy do těchto míst se ale stále vedou spory. Viz například '''Reinhard Wolters''': ''Římané v Germánii'', Vyšehrad, Praha, 2002, ISBN 80-7021-539-9</ref> (část města [[Bramsch]] v [[Dolní Sasko|Dolním Sasku]]). Brzy po nálezu zde začal archeologický výzkum kunsthistorického muzea v Osnabrücku vedený prof. Wolfangem Schlütrem, s rozšířením výzkumu byla založena zvláštní nadace a muzeum. Od roku 1990 jsou vykopávky vedeny Susan Wilbers-Rostovou.
 
==Poznámky==