Daňový únik: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot odebral: zh:避稅; kosmetické úpravy |
oprava dle WP:WCW |
||
Řádek 1:
Jako '''daňový únik''' se označuje situace, kdy se daňový [[poplatník]] částečně nebo zcela vyhýbá placení daně. Může tak vzniknout daňový únik legální nebo nelegální.
Legální daňový únik provádí poplatník ve chvíli, kdy k zaplacení menší daně využije mezer v zákoně.
Legální daňový únik může být proveden formou daňové výhody, do které se řadí např. rozdělení firmy na několik menších jednotek v případě progresivní [[sazba daně|sazby daně]] a tím vyhnutí se té nejvyšší sazbě nebo tzv. „schwarzsystém“ - tedy najímání pracovníků na [[živnostenský list]] místo jejich přijetí do pracovního poměru.
Další forma legálního daňového úniku je daňová úspora. Sem se zahrnuje uplatnění slev, odpočitatelných položek, uplatnění ztráty z minulých let, odpisy, společné zdanění manželů, možnost uplatnění výdajů paušálem nebo procentem z příjmu, rezervy, opravné položky – obecně zákon daňovému poplatníkovi nabízí možnost takovým způsobem ušetřit na dani.
Protikladem daňové úspory a daňové výhody je daň z neznalosti, tzn. že poplatník zaplatí daň, aniž by věděl o možnosti snížení.
Nelegálního daňového úniku se poplatník dopouští, když při výpočtu nebo platbě daňové povinnosti porušuje zákon, např. nepřiznáním příjmů nebo majetku, nadhodnocuje náklady nebo výdaje, vystavuje fiktivní doklady, do nákladů zahrnuje náklady daňově neuznatelné, skrytým převodem zisku mezi mateřskou a dceřinnou společností.
Může jít o nelegální daňový únik neúmyslný, tzn. poplatník porušil zákon z nevědomosti (nebyl dobře informován, zákon není srozumitelně vysvětlen), nebo o nelegální daňový únik úmyslný, kdy poplatník vědomě porušuje zákon a platí menší nebo žádnou daňovou povinnost. Rozsah úmyslného daňového úniku bývá mnohem větší než rozsah daňových úniků neúmyslných.
Daňové úniky měříme metodou aproximativní nebo metodou reprezentativního vzorku.
Aproximativní metoda vychází z myšlenky, že šedá ekonomika způsobuje rozdíly mezi příjmy a výdaji domácností a je možné podle znalosti počtu odpracovaných hodin a hodinové mzdy odhadnout přibližný rozsah daňových úniků.
Někdy bývají u této metody používány smyšlené údaje s cílem ovlivnit veřejnost.
Metoda reprezentativního vzorku se provádí hloubkovou kontrolou určité skupiny poplatníků, kteří formou anonymních dotazníků odpovídají na otázky o svých příjmech, kolik z těchto příjmů přiznali, zda využili daňových úspor apod.
|