Výbojka: Porovnání verzí

Přidáno 56 bajtů ,  před 11 lety
+ Související články, zamodření odkazů
(+ Související články, zamodření odkazů)
'''Výbojka''' je obvykle uzavřená trubice, naplněná směsí různých par a [[plyn]]ů, podle typu výbojky. Do této trubice zasahují z vnějšího prostředí dvě nebo více [[elektroda|elektrod]], které umožňují zavedení [[elektrický proud|elektrického proudu]] do plynové náplně. Hlavní využití výbojek je přeměna [[elektrická energie|elektrické energie]] na [[světlo]]. Podle [[tlak]]u plynové náplně výbojky dělíme na vysokotlaké ([[sodík]]ové, [[rtuť]]ové, [[halogen]]idové,…) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové). Vlastní těleso výbojky může být ze skla, korundu a podobných materiálů. Mezi výbojky se obvykle řadí i tzv. [[oblouková lampa|obloukové lampy]].
Samotné těleso osvětlovacích výbojek bývá často umístěno v baňce, buď pokryté luminoforem[[luminofor]]em, nebo čiré. Baňka bývá plněna inertní atmosférou, nebo vakuovaná, pro snížení tepelných ztrát.
Rtuťové[[Rtuť]]ové nízkotlaké výbojky se obvykle označují jako [[zářivka|zářivky]].
 
 
Kromě výbojek určených jako osvětlovací existují [[výbojky usměrňovací]] určené k usměrňování střídavého proudu. Jedná se o skleněnou baňku, či v případě větších výbojek o kovovou komoru, vyplněnou inertním plynem (s případnou příměsí par kovového prvku), ve které je izolovaně umístěná žhavá katoda a studená anoda. Obě elektrody jsou vyvedeny skrz baňku ven ke kontaktům na [[Patice|patici]]. Katodu tvoří nejčastěji silný wolframový[[wolfram]]ový drát (žhavený z pomocného zdroje) pokrytý speciální směsí oxidů alkalických prvků schopných emise elektronů (oxidem barnatým, vápenatým a strontnatým). Anoda je buď z uhlíku, niklu, oceli nebo ji tvoří přímo kovová stěna výbojky.
 
Usměrňovací výbojka jese elektronkouchová v elektrickém obvodu obdobně jako [[elektronka]] - diodou[[dioda]]. Umožňuje průchod elektronů pouze ve směru od žhavé katody k anodě. V opačném směru nikoliv. Tím po jejím zapojení do obvodu dochází k jednocestnému usměrnění střídavého proudu.
 
Usměrňovací výbojky se před hromadným nástupem výkonových polovodičů hojně užívaly v průmyslu. Usměrňovací výbojky se pro vyšší napětí plnily nejčastěji čistými parami rtuti, pro nízká napětí pak argonem. Výbojky určené pro velmi malá napětí, (používaná např. v nabíječkách autoakumulátorůauto[[akumulátor]]ů), se často označovaly termínem [[tungarové lampy]]. Jejich předností ve srovnání s klasickou vakuovou diodou byl menší vnitřní odpor a podstatně větší proudová zatížitelnost. Ke stinným stránkám patřila náchylnost na přehřátí plynové náplně a nutnost nažhavit katodu ještě před zapojením anodového proudu.
 
Další speciální výbojky se používají k omezení přepětí, podobným způsobem jako [[jiskřiště]] nebo [[bleskojistka]]. Princip činnosti je takový, že při provozním napětí výbojkou proud neprotéká, zápalné napětí výbojky je vyšší. Pokud napětí stoupne nad mez zápalného, začne protékat výbojkou dosti značný proud a napětí se omezí.
 
==Související články==
* [[Zářivka]]
* [[Doutnavka]]
* [[Elektronka]]
{{Pahýl - fyzika}}
 
[[sk:Svetelná výbojka]]
[[sv:Gasurladdningslampa]]
 
Elektronka není výbojka! Pokud se stane výbojkou, zpravidla je to konec jejího života!!!!