Polikarpov Po-2: Porovnání verzí

V roce [[1927]] byl v konstrukční kanceláři [[Nikolaj Nikolajevič Polikarpov|Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova]] sestrojen prototyp dvouplošníku U-2, který se stal později legendou sovětského letectva. Jedná se patrně o nejvíce vyráběný letoun na světě, vždyť podle některých údajů bylo postaveno přes 40 tisíc kusů těchto strojů. Jiné zdroje mluví o 33 tisíci kusech, ale i tak by se jednalo o jedno z nejrozšířenějších letadel.

 

 

[[Dvouplošník]] U-2 byl původně sestrojen jako cvičný letoun pro nastupující generaci sovětských pilotů. Vyráběl se od počátku roku [[1928]] a byl všestranně využíván jak v civilním, tak ve vojenském letectvu. Stroj byl v podstatě jednoduchý, běžné mechanické závady se daly opravit doslova „na koleně“ a zvládl je i méně zručný mechanik. Od počátku 30. let vznikaly různé verze - zemědělská, sanitní, civilní, spojovací, námořní (s plováky), průzkumné. Stroje byly opatřeny motory Švecov M-11 o výkonu 100 k (73,5 kW), od roku M-11D s výkonem 115 k (84,6 kW). Stroj byl stále vylepšován a v roce [[1944]] byl přejmenován na počest tragicky zesnulého konstruktéra Polikarpova na Po-2. V poválečných letech se vyráběl licenčně i v [[Polsko|Polsku]]. Výroba byla ukončena až roku [[1953]].

 

 

Dvouplošník Po-2 (U-2) byl všestranně využíván v civilním i vojenském sektoru. Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] sloužil jako cvičný, spojovací, štábní, dopravní, sanitní, bombardovací a průzkumný letoun. Díky jeho tichému motoru ho [[Němci]] pojmenovali „'''Létající šicí stroj'''“ ([[němčina|německy]]: ''Nähmaschine''), Sověti mu zase dali přezdívku „'''Kukuruznik'''“ (sekáč kukuřice). A právě díky tichému chodu motoru byl letoun užíván takovým účelům, jako bylo noční zásobování partyzánských jednotek a odvoz raněných, noční řízení letecké palby i noční bombardovací útoky. Snad nejvíce ho proslavil 46. pluk vojenského ženského letectva, který se účastnil nočních náletů na německá postavení i soustředění armády. Letadla se v hluboké tmě přiblížila v tichosti k cíli a bez nejmenšího tušení protivníka svrhla svůj smrtonosný náklad. [[Němci]] dali těmto ženským jednotkám přezdívku „'''Noční čarodějnice'''“ (''Nachthexen''), což bylo příslušnicemi pluku přijato tak, že si samy začaly takto říkat. Polikarpov Po-2 sloužil od roku [[1943]] ještě v jedné zvláštní verzi s mohutnými rozhlasovými reproduktory - k propagandě. Stroj používal i [[1. československý armádní sbor]], po válce i československé letectvo pod označením [[K-62]]. Několik letadel Po-2 vlastnily do konce padesátých let i aerokluby [[Svazarm]]u.

 

 

* '''Charakteristika:''' víceúčelový [[dvouplošník]]

* '''Dostup:''' 4000 m

 

* Jiří F. Šiška, Rudé hvězdy válečného nebe

 

 

Letadla U-2 hrají hlavní roli v sovětském válečném muzikálu ''Dívčí letka'' (SSSR 1945) a dramatu ''Letka čarodějek'' (SSSR 1981), které pojednávají právě o nasazení těchto strojů v rámci ženského leteckého pluku. U-2, rovněž pilotovaný ženami, se též mihne v jedné scéně filmu ''Kukuška'' (Rusko 2002).

[[ru:У-2 (самолёт)]]

[[sk:Polikarpov Po-2]]

[[sv:Polikarpov Po-2]]

[[zh:Po-2]]