Pragmatická sankce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m Editace uživatele „213.226.234.98“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „DragonBot“ |
||
Řádek 16:
Pokud se řekne '''Pragmatická sankce''' bez bližšího upřesnění, míní se zpravidla dokument vydaný [[19. duben|19. dubna]] [[1713]] ve [[Vídeň|Vídni]] císařem [[Karel VI.|Karlem VI.]],celým jménem ''Pragmatická sankce o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouzského'' v němž byla ustanovena '''nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské'''. Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po [[Karel VI.|Karlu VI.]] pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky. V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] a [[Leopold I.|Leopolda I.]].
Do roku [[1723]] uznaly pragmatickou sankci sněmy všech zemí habsburské monarchie (
* [[1725]] pragmatickou sankci uznal španělský král [[Filip V. Španělský|Filip V.]], poté co se Karel vzdal nároku na španělský trůn.
* [[1726]] v rámci společného obraného spolku proti Anglii a Francii sankci uznalo [[Rusko]] a [[Prusko]]
* mezi roky [[1731]] a [[1732]] sankci uznaly [[Anglie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]] (což vedlo ke zhroucení anglicko-francouzského spojenectví)
* 1733 [[Sasko|saský]] [[kurfiřt]] potvrdil pragmatickou sankci,
* v následné válce o polské nástupnictví zpochybňovaly sankci [[Francie]], [[Španělsko]] a [[Piemont]], ovšem [[Francie]] ji v rámci vídeňského předjarního míru [[1735]] rovněž potvrdila.
* [[1740]] po nastoupení [[Marie Terezie]] na trůn začaly [[Války o rakouské dědictví]]
* S podporou [[Anglie]] uhájila [[Marie Terezie]] své dědictví s výjimkou [[Slezsko|Slezska]], [[Parma|Parmy]] a [[Piacenza|Piacenzy]].
Řádek 29 ⟶ 30:
== Pragmatická sankce Ferdinanda VII. 1830 ==
Ve [[Španělsko|Španělsku]] vydal tzv. Pragmatickou sankci ''(Pragmatica Sanción)'' král [[Ferdinad VII. Španělský|Ferdinand VII.]] [[29. březen|29. března]] [[1830]]. Od časů [[Filip V. Španělský|Filipa V.]] se nástupnictví na španělském trůnu řídilo [[Sálský zákon|sálským zákonem]], který ženy z dědictví vylučoval. Podle nového nařízení mělo mít na trůn nárok i ženské potomstvo panovníka, což se záhy projevilo v praxi. Půl roku po vyhlášení Pragmatické sankce se Ferdinand VII. dočkal narození dcery [[Isabela II. Španělská|Isabely]] (pozdější královny Isabely II.). Tím přišel o nástupnictví králův mladší bratr Karel. Po Ferdinandově smrti ([[1833]]) nastalo období tzv. [[Karlistické války|karlistických válek]] - bojů o trůn mezi ''„isabelisty“'' a ''„[[Karlismus|karlisty]]“''. Tento rozkol poznamenal španělské dějiny na celé jedno století.
U Pragmatické sankce z roku 1713 je nutné ale oddělit právní formu a obsah od věcného obsahu. Z hlediska práva je Pragmatická sankce novým prvkem zákonodárství v habsburské monarchii, ačkoliv forma „sankce“ či „deklarace“ není úplně ideální způsob podání v této tak závažné věci (klasický zákon by asi byl závažnější, ovšem vzhledem ke stále platným
[[Kategorie:Právní dějiny]]
|