Pragmatická sankce: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
m Editace uživatele „213.226.234.98“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „DragonBot
Řádek 16:
Pokud se řekne '''Pragmatická sankce''' bez bližšího upřesnění, míní se zpravidla dokument vydaný [[19. duben|19. dubna]] [[1713]] ve [[Vídeň|Vídni]] císařem [[Karel VI.|Karlem VI.]],celým jménem ''Pragmatická sankce o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouzského'' v němž byla ustanovena '''nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření mužské linie Habsburků nástupnictví linie ženské'''. Cílem pragmatické sankce bylo zajištění nástupnictví po [[Karel VI.|Karlu VI.]] pro jeho vlastní děti, tedy i pro jeho dcery, v případě, že by nezanechal mužské potomky. V takovém případě měly mít při nástupnictví přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců [[Josef I. Habsburský|Josefa I.]] a [[Leopold I.|Leopolda I.]].
 
Do roku [[1723]] uznaly pragmatickou sankci sněmy všech zemí habsburské monarchie (agmatickoučeský sněm [[12. říjen|12. října]] [[1720]], moravský sněm [[17. říjen|17. října]] [[1720]], slezský sněm [[25. říjen|25. října]] [[1720]]; [[Chebsko]] pak přijalo pragmatickou sankci [[21. říjen|21. října]] [[1721]]).
 
* [[1725]] pragmatickou sankci uznal španělský král [[Filip V. Španělský|Filip V.]], poté co se Karel vzdal nároku na španělský trůn.
* [[1726]] v rámci společného obraného spolku proti Anglii a Francii sankci uznalo [[Rusko]] a [[Prusko]]
* mezi roky [[1731]] a [[1732]] sankci uznaly [[Anglie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]] (což vedlo ke zhroucení anglicko-francouzského spojenectví)
* 1733 [[Sasko|saský]] [[kurfiřt]] potvrdil pragmatickou sankci, protožprotože ho [[Rakousko]] podporovalo v jeho úsilí o polský trůn
* v následné válce o polské nástupnictví zpochybňovaly sankci [[Francie]], [[Španělsko]] a [[Piemont]], ovšem [[Francie]] ji v rámci vídeňského předjarního míru [[1735]] rovněž potvrdila.
* [[1740]] po nastoupení [[Marie Terezie]] na trůn začaly [[Války o rakouské dědictví]]
* S podporou [[Anglie]] uhájila [[Marie Terezie]] své dědictví s výjimkou [[Slezsko|Slezska]], [[Parma|Parmy]] a [[Piacenza|Piacenzy]].
Řádek 29 ⟶ 30:
 
== Pragmatická sankce Ferdinanda VII. 1830 ==
Ve [[Španělsko|Španělsku]] vydal tzv. Pragmatickou sankci ''(Pragmatica Sanción)'' král [[Ferdinad VII. Španělský|Ferdinand VII.]] [[29. březen|29. března]] [[1830]]. Od časů [[Filip V. Španělský|Filipa V.]] se nástupnictví na španělském trůnu řídilo [[Sálský zákon|sálským zákonem]], který ženy z dědictví vylučoval. Podle nového nařízení mělo mít na trůn nárok i ženské potomstvo panovníka, což se záhy projevilo v praxi. Půl roku po vyhlášení Pragmatické sankce se Ferdinand VII. dočkal narození dcery [[Isabela II. Španělská|Isabely]] (pozdější královny Isabely II.). Tím přišel o nástupnictví králův mladší bratr Karel. Po Ferdinandově smrti ([[1833]]) nastalo období tzv. [[Karlistické války|karlistických válek]] - bojů o trůn mezi ''„isabelisty“'' a ''„[[Karlismus|karlisty]]“''. Tento rozkol poznamenal španělské dějiny na celé jedno století.
 
U Pragmatické sankce z roku 1713 je nutné ale oddělit právní formu a obsah od věcného obsahu. Z hlediska práva je Pragmatická sankce novým prvkem zákonodárství v habsburské monarchii, ačkoliv forma „sankce“ či „deklarace“ není úplně ideální způsob podání v této tak závažné věci (klasický zákon by asi byl závažnější, ovšem vzhledem ke stále platným tickázemským zřízením zemí monarchie zase obtížněji prosaditelným). Obsahem příliš nepřekvapí až na klauzuli, jistě zajímavou, nicméně krátkou, že nástupnictví bude nově postaveno (tak jak se uvádí výše). Pragmatická sankce v podstatě vyjmenovává starší právní zakotvení habsburské moci a rodu ve středoevropských stavovských zemích spojených personální unií panovníka a centralizovanou správou. Jedná se zejména o volební revers Ferdinanda I. (1545), dva testamenty Ferdinanda II. (1621, 1635), tajnou smlouvu Habsburků o nástupnictví po smrti Karla II. španělského (smlouva datována 1703) a konečně první verzi zmíněné Pragmatické sankce, ovšem v době, kdy byl ještě Karel VI. svobodný a tudíž nepočítal s absencí mužského potomka. Spíše se mělo jednat o upřednostnění Karlovy větve oproti smlouvě z roku 1703, která tuším ještě upřednostňovala větev jeho bratra císaře Josefa I. (+1711) a zabránila tak možnému nástupu cizích pretendentů prostřednictvím Josefových dcer a sester. S nástupem dcery Karla VI. počítala až aktualizovaná verze Sankce.
 
[[Kategorie:Právní dějiny]]