Emil Pollert: Porovnání verzí

Přidáno 14 bajtů ,  před 11 lety
m
== Pěvecké dílo ==
 
Pollertův hlas byl pádný a zrnitý, neobyčejně zvučný, mimořádného rozsahu (vyzpíval až [[baryton]]ové Gg<sup>1</sup>), jeho barva postupně kultivovala do měkkého a sametového tónu. Ten i jeho herecká poloha a osobní charakter vůbec ho předurčily pro komické role. Hrál realisticky, někdy ke sklony k naturalismu, jeho komika je nejčastěji charakterizovaná jako lidská.<ref>Deyl, cit. d.; ''Národní divadlo a jeho předchůdci'', s. 385 aj.</ref>
 
Těžiště jeho díla spočívalo v rolích českého, zvláště [[Bedřich Smetana|smetanovského]] repertoáru. Kecala v ''[[Prodaná nevěsta|Prodané nevěstě]]'' zpíval 357krát (také ve [[Varšava|Varšavě]], [[Bukurešť|Bukurešti]], [[Vídeň|Vídni]] a na mnoha místech Čech). Postavu vypracoval do detailu nejen pěvecky, ale i herecky, se zvláštním důrazem na gestiku, mimiku a postavení těla (mírný předklon se vztyčenou hlavou, v rukách za zády deštník). Jednotlivé scény budoval v kontrastu vážnosti Kecalovy povahy a komických situací, jimiž procházel. Kritika ocenila jak jeho ''pádnější komiku'', tak i přesný pěvecký výkon.<ref>Kopecký, Pospíšil, cit. d., s. 107</ref>
 
Pollert zpíval Kecala i při jubilejních uvedeních opery ''[[Prodaná nevěsta]]'' v Národním divadle (při 500. uvedení s [[Ema Destinnová|Emou Destinnovou]] jako Mařenkou, při 600., 800., 900. i 1000. uvedení). Jeho umění v této roli je zaznamenáno na audionahrávce opery z roku [[1933]] (dirigent [[Otakar Ostrčil]], Jeník: [[Vladimír Tomš]], Mařenka: [[Ada Nordenová]]). Dochovaly se i dvě filmové verze opery, němá z roku [[1913]] (režie Max Urban) a zvuková (filmová režie Svatopluk Innemann, divadelní [[Jaroslav Kvapil]]) z roku [[1933]], ve skutečnosti pouze dokumentární záznam divadelní inscenace.
 
Kromě Kecala vypracoval k dokonalosti ještě postavu Mumlala ve ''[[Dvě vdovy|Dvou vdovách]]'' a Bonifáce v ''[[Tajemství]]'', celkem nastudoval 11 rolí v osmi Smetanových operách (včetně postavy Beneše v ''[[Dalibor]]''u, kterého ale nikdy nezpíval na scéně Národního divadla).
 
Při obsáhlém repertoáru vynikl i v mnoha dalších rolírolích, např. jako Vodník v ''[[Rusalka|Rusalce]]'' či Marbuel v ''[[Čert a Káča|Čertovi a Káče]]'' [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]], či Purkrabí Kaliban v ''Bouři'' [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]].
 
Z rolí nečeského repertoáru vynikl především jako baron Ochs v ''[[Růžový kavalír|Růžovém kavalíru]]'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] - zpíval ho v české premiéře opery [[4. březen|4. března]] [[1911]], dále jako Beckmesser ([[Richard Wagner]]: ''[[Mistři pěvci norimberští]]''), Bartolo ([[Gioacchino Rossini]]: ''[[Lazebník sevillský]]'') nebo van Bett ([[Albert Lortzing]]: ''[[Car a tesař]]''), v pozadí za těmito úspěchy zůstávají jeho výkony v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartových]] operách. Zpíval i v dílech ze současnosti (v [[Alban Berg|Bergově]] ''[[Vojcek|Vojcku]]'' či [[Max Brandt|Brandtovu]] ''[[Strojníku Hopkinsovi]]'').