Evoluční psychologie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: bg:Еволюционна психология; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 13:
== Obecná evoluční teorie ==
Myšlenka, že organismy se skládají z množství částí, které mají různé funkce (tj. že živé věci jsou svým způsobem stroje) se táhne již od
Evoluční psychologie je zakotvena na principech evoluční teorie. Mnohdy je chápána nejen jako jedna z psychologických disciplín, ale jako způsob jímž může být evoluční teorie použita jako meta-teoretický základ na němž lze zkoumat celý obor psychologie.
Řádek 30:
Darwin a Wallace se domnívali, že přírodní a pohlavní výběr a nikoliv nějaký nadpřirozený tvůrce vysvětlují proč organismy sestávají z množství funkčních mechanismů, které představují překvapivě komplexní prvky designu. Tato teorie má dva důležité důsledky pro povahu těchto mechanismů, včetně mechanismů v lidském mozku. Jednak z ní vyplývá, že všechny vrozené mechanismy musí sloužit nějké funkci, které v širším smyslu zvyšuje reprodukci organismu. A druhým důsledkem je, že nejlepší pochopení každého mechanismu je možné ve vztahu k prostředí v němž se vyvinul.
=== Inkluzivní zdatnost ===
Teorie [[Inkluzivní zdatnost]]i (v orig. inclusive fitness) byla navržena [[William D. Hamilton|Williamem D. Hamiltonem]] v roce 1964 jako revize evoluční teorie a jde o kombinaci přírodního výběru, pohlavního výběru a příbuzenského výběru. I svým názvem se odkazuje k součtu jedincova vlastního reprodukčního úspěchu s dopadny jedincových akcí na reprodukční úspěch jeho genetických příbuzných. Obecná evoluční teorie ve své moderní podobně
Teorie inkluzivní zdatnosti vyřešila i otázku evoluce „altruismu“. Před-Hamiltonovský pohled na altruismus operoval [[skupinový výběr|skupinovým výběrem]]: představou, že se altruismus vyvinul ve prospěch skupiny, druhu. Problém je v tom, že pokud organismus ve skupině způsobí sám sobě náklady ovlivňující jeho zdatnost ve prospěch jiných členů skupiny (tedy např. jedná "altruisticky"), pak tento organismus redukuje vlastní schopnost přežití a reprodukce a tudíž redukuje i pravděpodobnost předání svých vlastních altruistických znaků. A co víc, organismus, který by z altruistického aktu pouze těžil ve prospěch vlastní zdanosti by pravděpodobnost vlastního přežití a reprodukce zvyšoval, tudíž by se zvyšovala pravděpodobnost předání jeho "sobeckého" chování.
Řádek 63:
[[Kategorie:Evoluční biologie]]
[[bg:Еволюционна психология]]
[[bn:বিবর্তনীয় মনোবিজ্ঞান]]
[[da:Evolutionær psykologi]]
|