Ludvík II. Němec

Ludvík II. Němec (kolem 805 - 876) z rodu Karlovců byl prvním východofranským králem.

Boje o trůn a verdunská smlouva

Ludvík byl třetím synem císaře Ludvíka I. Zbožného, který mu svým nástupnickým řádem zvaným Ordinatio imperii roku 817 vymezil jako úděl vládu v Bavorsku. Roku 829 však císař vlastní ustanovení porušil ve prospěch nejmladšího syna Karla zvaného Holý, který se narodil teprve roku 826. V nastalých sporech stál Ludvík nejprve s bratrem Pipinem na straně otce proti nejstaršímu bratrovi Lotharovi. Když však Pipin roku [838]] zemřel, začal také on bojovat proti císaři a po jeho smrti v roce 840 se společně s Karlem Holým postavil proti nárokům Lothara I. na svrchovanou vládu nad celým franským královstvím. Roku 842 uzavřeli Ludvík s Karlem tzv. Štrasburské dohody a o rok později dosáhli smlouvou ve Verdunu rozdělení říše na tři části v nichž měli bratři vládnout jako tři rovnoprávní panovníci. Lotharovi byl sice zachován císařský titul ovšem bez svrchovanosti nad bratry.

První král východodfranské říše

Po roce 843 se Ludvík II. Němec ve východní části říše zcela osamostatnil a stal se zakladatelem východofranské říše (v latinských pramenech Francia orientalis). Na západě rozšířil její území o východní Lotharingii (Lotrinsko), které si po smrti jejího vládce Lotharova syna Lothara II. (†869) rozdělili s bratrem Karlem Holým roku 870 smlouvou v Meersenu (ribemontskou smlouvou 880 připadlo Lotrinsko k východofranské řiši celé).

Na východě podnikal četné expanze. Bojoval s Polabskými Slovany a Srby, Čechy iBulhary. Jeho vojska napadala území moravsklé říše. Roku 846 pomohl k vládě moravskému knížeti Rastislavovi, který se poté pokusil z franského vlivu vymanit. Přes četné další výpravy se Ludvíkovi nepodařilo podřídit si Moravu natrvalo. Roku 876 uzavřel mír s knížetem Svatoplukem ve Forchheimu a uznal nezávislost jeho státu na východofranské říši.

Potomci

Ludvík II. Němec měl tři syny, Karlomana (vládl 876-882), Ludvíka III. (vládl 876-880) a nemanželského Karla II. Tlustého (876-887, kteří vládli ve východofranské říši společně. Největšího úspěchu dosáhl Karel. Stal se nejen stal nejen východofranským králem, ale také italským (879-887) a západofranským (884-887) králem a roku 881 byl korunován císařem jako Karel III. Tak se mu podařilo, byť jen formálně a na velmi krátklou dobu), naposledy sjednotit franskou říši. Dynastie východních Karlovců vymřela roku 911 Ludvíkem IV. zvaným Dítě.