Kosmické smetí: Porovnání verzí

Sledovací síť [[USAF|amerického letectva]] sleduje dráhy 18 000 objektů větších než 10mm. [[Rusko]] provozuje podobný systém jako je ten americký a sleduje 5000 objektů. DalšímiDalší agenturami sledujícímiagentury zabývající se problémem vesmírné odpadu jsou mezinárodní organizace '''IADC'''<ref>http://www.iadc-online.org/</ref> (Inter-Agency Space Debris Coordination Committee), která se zaměřuje na koordinaci a spolupráci mezi agenturami a '''ISON''' (International Space Observation Network), což je mezinárodní síť sledovacích observatoří. Počátkem března [[2005]] vybudovala Čínská akademie věd na observatoři u Nankingu[[Nanking]]u svou první pozorovací stanici k evidenci kosmického smetí ve snaze ochránit před jeho střety se svými družicemi a kosmickými loděmi. O monitorování situace se starají i stovky jednotlivců a amatérských astronomů, kteří sdílí informace po internetu. Spolupráce mezi všemi těmito organizacemi však neprobíhá a plném rozsahu, a některé objekty se tak bez varování mohou srazit s družicí nebo dokonce kosmickou lodí.<ref>http://www.letectvi.cz/letectvi/Article66923.html</ref>

Existuje řada návrhů kna řešení problému. Např. větší využití raketoplánů (nemají raketové stupně), instalace kosmických vysavačů„vysavačů“, navádění družic do [[atmosféra|atmosféry]], použití [[Laser|laserů]] k vypaření nebo „sestřelení“ větších úlomků nebo použití obrovské masy [[Aerogel|aerogelu]], která by zachytávala i drobné úlomky a později shořela v atmosféře. V současné době se klade důraz na prevenci srážek díky sledování úlomků na často využívaných drahách. Důležité je také zamezit explozím družic při kterých vzniká obrovské množství úlomků, jako při cvičném sestřelu satelitu čínskou protisatelitní raketou [[11. ledna]] [[2007]], kdy vzniklo přes 2300 úlomků velikosti golfového míčku a 30 000 úlomků větších než 10 mm. Cenné informace o účincích pobytu v prostředí mikroasteroidů a vesmírného odpadu jsou získávány studiem vesmírné techniky, která byla přivezena zpět na Zem, jako byl experiment LDEF (Long Duration Exposure Facility). Byl to kontejner velikosti autobusu, jenž byl vynesen v roce [[1984]] při misi [[STS-41-C]] raketoplánem [[Challenger (raketoplán)|Challenger]] a přivezen zpět raketoplánem [[Columbia (raketoplán)|Columbia]] při misi [[STS-32]] roku [[1990]] a studiem jeho pláště byly získány informace o složení odpadu a účincích nárazů na plášť. Dalšími zdroji informací se stal satelit EURECA ([[1992]]-[[1993]]) a solární panely [[Hubbleův vesmírný dalekohled|Hubbleova vesmírného dalekohledu]], přivezené při misi [[STS-61]].