Wikipedie

Pražský lingvistický kroužek: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m -preklep, +SaS
doplneni a upravy - zakl. a dalsi clenove aj.
Řádek 1:
{{Upravit - lingvistika}}
 
'''Pražský lingvistický kroužek''' (zkratka '''PLK'''), někdy nepřesně nazývaný významově širším termínem '''[[pražská škola]]''', je dosud existující spolek českých a zahraničních lingvistů, který byl neformálně založen [[6. října]] [[1926]] (v pracovně českého anglisty [[Vilém Mathesius|Viléma Mathesia]]) a úředně zaregistrován v roce [[1930]], obnoven v roce [[1990]] [[Oldřich Leška|Oldřichem Leškou]].<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Hoskovec | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Hoskovec | titul = Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý | časopis = Tvar | odkaz na časopis = Tvar (časopis) | rok = 2006 | číslo = 19 | strany = 12}}</ref> K zakládající skupině patřili Češi [[Vilém Mathesius]], [[Bohumil Trnka]], [[Bohuslav Havránek]], a [[Jan Mukařovský]]. Z cizinců k základním myšlenkám nejvíce přispěli [[Roman Jakobson]], [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a [[Sergej Karcevskij]]. Pokusem o ucelený výzkumný program jsou ''TézeTeze'' předložené prvnímu sjezdu slovanských filologů v [[Praha|Praze]] roku [[1929]]. Pražská škola, jejímž je PLK jádrem, je jednou ze tří velkým [[strukturalismus|strukturalistických]] škol předválečné lingvistiky.
 
PLK byl založen 6. října 1926 v pracovně anglisty [[Vilém Mathesius|Viléma Mathesia]] v anglickém semináři ve Veleslavínově ul. č. 4. Zakládající schůzky se účastnilo pět členů (B. Havránek, R. Jakobson, V. Mathesius, iranista [[Jan Rypka]], B. Trnka) a host, dr. [[Henrik Becker]] z lipské univerzity, který proslovil přednášku ''"Der europäische Sprachgeist"''. Několik let se Kroužek vzhledem k malému počtu účastníků (méně než deset) scházel mimo oficiální prostory i po bytech jednotlivých členů, což umožnilo stmelení vzájemných vztahů.<ref>Prolegomena, s. 14</ref> V prvních letech jeho existence se o jeho popularitu ve světě zasloužil nejvíce Trubeckoj, který měl ve světě z členů PLK největší věhlas.<ref>Prolegomena, s. 44</ref> Další stoupenci pražské školy byli např. Josef Vachek,...., v další generaci Karel Horálek, Pavel Trost, Vladimír Skalička, František Daneš, Adolf Kellner; Miloš Dokulil, Arnošt Lamprecht; Miroslav Komárek; [[Leontij Vasiljevič Kopeckij]] (s. 61)
 
Pražský lingvistický kroužek si dal za úkol kritické přehodnocení soudobé [[lingvistika|lingvistiky]]. Přitom vycházel především z myšlenek [[Strukturalismus|strukturalismu]] uvedeného do jazykovědy [[Ferdinand de Saussure|Saussurem]]. Přijala za svou bilaterální teorii jazykového [[znak (lingvistika)|znak]]u jako [[arbitrární]] (tj. nemotivovanou) jednotu označovaného (fr. "signifié") a označujícího (fr. "signifiant"), i když někteří členové PLK, především [[Roman Jakobson]], zdůrazňovali [[ikon]]ickou povahu jazykových jevů. PLK rozvíjel tvůrčím způsobem učení o saussurovských [[dichotomie|dichotomiích]] jako např. [[signifié]] a [[signifiant]], [[langue]] a [[parole]] či významem a hodnotou ([[valeur]]). Často se snažila o syntézu mezi nimi.
Řádek 13 ⟶ 15:
[[Funkcionalismus]] Pražského lingvistického kroužku je motivován částečně snahou vydobýt jazykovědě autonomní, na fyzické a mentální realitě nezávislý, předmět (systém), částečně také teleologickým pojetím jazykových jevů jako prostředků [[Dorozumívání|komunikace]].{{fakt?}} Pro přílišný důraz na funkci nechala Pražská škola nevyřešený ontický problém jazyka. Jazyk chápe jako sociálně-interpersonální objekt zvláštní povahy, který je systémem formálních jednotek ([[foném]], [[morfém]], [[lexém]], [[syntagmém]]) sloužících ke komunikaci mentálních obsahů. ˙
 
PříspěvkyTribunou PLK bylybyla publikoványsérie vmonografií časopisea sborníků s francouzským názvem ''Travaux du Cercle Linguistique de Prague'' (TCLP). Travaux byly obnoveny v 60.&nbsp;letech speciálním číslem věnovaným protikladu mezi pojmy [[centrum a periferie]]. PLK vydává také prestižní lingvistický časopis [[Slovo a slovesnost]].
Dosud nevyjasněn a Pražským lingvistickým kroužkem nepřiznán je dluh [[Anton Marty|Antonu Martymu]],{{fakt?}} profesoru pražské německé univerzity, který založil svou teorii jazyka na mentálních (řečových) aktech, které zakládají [[řečové jednání]].
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pražský_lingvistický_kroužek“