Jan IV. Dukas Laskaris: Porovnání verzí

Janu IV. bylo pouze sedm let, když zdědil trůn po smrti svého otce. Mladý vládce byl posledním členem dynastie Laskaridů, která se významným dílem zasadila o znovuvytvoření [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. Jako regent za něj původně vládl úředník Georgeos Mouzalon, ale poté byl svržen a jeho místa se zmocnil šlechtic [[Michael VIII. Palaiologos|Michael Palaiologos]], který se posléze 1. ledna [[1259]] prohlásil spolucísařem. Po Michaelově dobytí [[Konstantinopol]]e 25. června [[1261]] byl Jan IV. ponechán v [[Nikaia|Nikai]]. Na své jedenácté narozeniny 25. prosince [[1261]] byl na Michaelův rozkaz oslepen, což ho vyřadilo z pozice následníka trůnu, a uvězněn v pevnosti v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Tento čin vedl k [[exkomunikace|exkomunikování]] Michaela konstantinopolským patriarchou [[Arsenius|Arseniem]] a také ke vzpouře vedené falešným Janem IV., která vypukla poblíž Nikaie. Jan IV. strávil zbytek svého života jako mnich pod jménem Josef. V roce [[1290]] byl navštíven císařem [[Andronikos II.|Andronikem II. Palaiologem]], který přišel požádat Jana IV. o odpuštění za oslepení, kterého se jeho Andronikův otec Michael dopustil třicet let předtím. Sesazený císař zemřel roku [[1305]] a byl nakonec prohlášen za svatého, jehož památka byla ve [[14. století]] nadále ctěna v byzantském hlavním městě Konstantinopoli.