Pražský lingvistický kroužek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
linky, styl, dopl., trochu vysvetleni, +fakt? |
m -preklep, +SaS |
||
Řádek 3:
'''Pražský lingvistický kroužek''' (zkratka '''PLK'''), někdy nepřesně nazývaný významově širším termínem '''[[pražská škola]]''', je dosud existující spolek českých a zahraničních lingvistů, který byl neformálně založen [[6. října]] [[1926]] (v pracovně českého anglisty [[Vilém Mathesius|Viléma Mathesia]]) a úředně zaregistrován v roce [[1930]], obnoven v roce [[1990]] [[Oldřich Leška|Oldřichem Leškou]].<ref>{{Citace časopisu | příjmení = Hoskovec | jméno = Tomáš | odkaz na autora = Tomáš Hoskovec | titul = Pražský lingvistický kroužek osmdesátiletý | časopis = Tvar | odkaz na časopis = Tvar (časopis) | rok = 2006 | číslo = 19 | strany = 12}}</ref> K zakládající skupině patřili Češi [[Vilém Mathesius]], [[Bohumil Trnka]], [[Bohuslav Havránek]], a [[Jan Mukařovský]]. Z cizinců k základním myšlenkám nejvíce přispěli [[Roman Jakobson]], [[Nikolaj Sergejevič Trubeckoj]] a [[Sergej Karcevskij]]. Pokusem o ucelený výzkumný program jsou ''Téze'' předložené prvnímu sjezdu slovanských filologů v [[Praha|Praze]] roku [[1929]]. Pražská škola, jejímž je PLK jádrem, je jednou ze tří velkým [[strukturalismus|strukturalistických]] škol předválečné lingvistiky.
Pražský lingvistický kroužek si dal za úkol kritické přehodnocení soudobé [[lingvistika|lingvistiky]]. Přitom vycházel především z myšlenek [[Strukturalismus|strukturalismu]] uvedeného do jazykovědy [[Ferdinand de Saussure|Saussurem]]. Přijala za svou
Kriticky se PLK postavil k historické [[Komparativní lingvistika|komparativní lingvistice]] tím, že zdůraznil své synchronní, nikoli diachronní zaměření. Komparativní lingvistice německého původu vyčítala atomizovaný přístup k jednotlivým hláskám a jejich změnám jako izolovaným událostem bez přihlédnutí k systému hlásek jako celku.
Řádek 13:
[[Funkcionalismus]] Pražského lingvistického kroužku je motivován částečně snahou vydobýt jazykovědě autonomní, na fyzické a mentální realitě nezávislý, předmět (systém), částečně také teleologickým pojetím jazykových jevů jako prostředků [[Dorozumívání|komunikace]].{{fakt?}} Pro přílišný důraz na funkci nechala Pražská škola nevyřešený ontický problém jazyka. Jazyk chápe jako sociálně-interpersonální objekt zvláštní povahy, který je systémem formálních jednotek ([[foném]], [[morfém]], [[lexém]], [[syntagmém]]) sloužících ke komunikaci mentálních obsahů. ˙
Příspěvky PLK byly publikovány v časopise s francouzským názvem ''Travaux du Cercle Linguistique de Prague''. Travaux byly obnoveny v 60. letech speciálním číslem věnovaným protikladu mezi pojmy [[centrum a periferie]]. PLK vydává také prestižní lingvistický časopis [[Slovo a slovesnost]].
Dosud nevyjasněn a Pražským lingvistickým kroužkem nepřiznán je dluh [[Anton Marty|Antonu Martymu]],{{fakt?}} profesoru pražské německé univerzity, který založil svou teorii jazyka na mentálních (řečových) aktech, které zakládají [[řečové jednání]].
|