Ivan VI. Antonovič: Porovnání verzí

Ivan VI. se narodil 12. srpna 1740. Jeho otcem byl bratranec [[Marie Terezie]] Antonín Ulrich vévoda brunšvicko-lüneburský a matkou Alžběta Meklenburská, která po přijetí pravoslaví získala i nové jméno Anna Leopoldovna. Anna Leopoldovna byla neteří carevny [[Anna Ivanovna|Anny I. Ivanovny]] a vnučkou cara [[Ivan V. Alexejevič|Ivana V. Alexejeviče]].

 

Bezdětná carevna [[Anna Ivanovna|Anna I. Ivanovna]] (vládla v letech 1730 – 1740) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do [[Rusko|Ruska]] svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala pravoslaví, nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce 1739 provdala za Antonína Ulricha z rodu [[brunšvicko|brunšvických]] [[vévoda|vévodů]]. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později – 17.října 1740 - carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, kuronský vévoda Bűhren ([[Biron]]). S podporou armády provedla matka malého Ivana VI. Anna Leopoldovna 8. listopadu 1740 převrat a Biron byl poslán do vyhnanství. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl další převrat a na trůn usedla dcera cara [[Petr I. Veliký|Petra I. Velikého]] jako [[Alžběta I. Petrovna]]. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do [[Solověcký klášter|Solověckého kláštera]] na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v Cholmogorách u [[Archangelsk]]a. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť. Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do [[Šlisselburg|šlisselburské]] pevnosti u [[Petrohrad]]u.

 

Ve společnosti několika důstojníku žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem Ivan Grigorij ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky - trpěl záchvaty zuřivosti, depresemi a halucinacemi. Po smrti carevny Alžběty I. nechal nový car [[Petr III.]] Ivanův vězeňský režim ještě zostřit. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedá jeho žena jako carevna [[Kateřina Veliká|Kateřina II]]. Ta si nechala v roce 1762 Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být Ivan neprodleně zbaven života.

[[4. červenec|4. července]] [[1764]] došlo ve šlisselburgské pevnosti ke vzpouře, kterou vedl velitel stráže Vasilij Mirovič. Ten zajal velitele pevnosti a vzbouřené vojáky vedl do části, kde byl vězněn Ivan. Dva strážci, kteří Ivana hlídali, poručík Čekin a kapitán Vlasjev, však stačili carevnin příkaz splnit. Ivan VI. byl ve věku pouhých čtyřiadvaceti let zavražděn ve své cele. Na jeho těle bylo nalezeno osm ran šavlí. Dodnes není jisté, zda nebylo celé spiknutí uměle vyvoláno s cílem zlikvidovat nepohodlného právoplatného dědice trůnu. Jisté je, že oba vrazi byli bohatě odměněni a získali doživotní služné. Vůdce povstání Mirovič byl v září 1764 popraven.

 

[[de:Iwan VI. (Russland)]]

[[en:Ivan VI of Russia]]

[[es:Iván VI de Rusia]]

[[et:Ivan VI]]