Změny

[[29. ledna]] [[1801]] španělský ministr [[Manuel Godoy]] jako spojenec Francie zaslal do [[Lisabon]]u ultimátum, podle nějž mělo Portugalsko uzavřít mír s Francií, zrušit koalici s Británií, otevřít přístavy španělským a francouzským lodím a uzavřít je britským. Také mělo Portugalsko odevzdat Španělsku jednu nebo dvě provincie a též zaplatit Francii 25 milionů franků.

[[Portugalsko]] tyto podmínky nepřijalo. [[2. května]] [[1801]] [[Španělsko]] vyhlásilo Portugalsku nepřátelství a [[20. května]] vpadla španělská armáda pod GodoyovímGodoyovým velením do Portugalska. Obsadila bez boje Olivençu a Juromenhu. Portugalská armáda byla dezorganizovaná, měla nedostatek munice a zásob, a proto potřebovala spojeneckou pomoc, ale Británie místo toho stáhla své jednotky z Portugalska s vysvětlením, že jsou potřeba na ochranu portugalských kolonií. To jenom vyvolalo obavy, že je chce Británie obsadit pro sebe.

ŠpaněleŠpanělé zatím postupovali provincií Alentejo a bez boje obsadili několik měst. Jen pevnost [[Elvas]] se bránila. Portugalsko válku prohrálo, přestože Gomes Freire de Andrade v provincii [[Trás-os-Montes]] znovudobyl ztracených měst. Válka skončila [[6. června]] [[1801]] podepsáním mírové smlouvy v Badajozu.

[[Portugalsko]] mělo uzavřít přístavy Španělskýmšpanělským lodím, ztratilo město a pevnost Olivenza s přilehlými oblastmi východně od řeky Guadiany, také ztratilo určitá území v [[Guyana|Guyaně]], mělo zaplatit 25 milionů liber a nakupovat francouzské vlněné textilie bez jakýchkoliv omezení.

Válka se však přenesla i na [[Amerika|Americkýamerický kontinent]], kde portugalciPortugalci vedení [[Manuel Marques de Sousa|Marquesem de Sousa]] zvítězili [[17. října]] u Passo da Perdiz. Konce MarqueMarques koncekoncem října dobyl pevnost Serro Largo a poté Sancla Tecla, čímž obsadil celý krajní brazilský jih. Současně portugalský desátník Borges de Canto obsadil takzvaných [[sedm misií]].