Olejomalba: Porovnání verzí

'''Olejomalba''' je technika [[malba|malby]], při níž je barevný [[pigment]] pojen pomocí oleje. Vznik olejomalby se dá těžko určit, protože se vyvinula postupně z mastných temper. Tato technika je rozšířena od doby pozdní gotiky a podle [[Cennino Cennini|Cennino Cenniniho]] (14. st) tuto techniku objevil [[Jan van Eyck]]. To ovšem není pravda, protože vrstvy pojené [[olej]]em byly používány už ve středověku, například v malbách [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]]. Malovala se v té době na dřevěné podložky a kovové folie. V 15. st. ji začínal rozvíjet Leonardo Da Vinci. Tato technika byla oblíbena s temperou až do konce 16. st.

 

 

 

Předchůdcem olejové malby byla tzv. [[vaječná tempera]], při níž bylo jako pojidlo barevných pigmentů použito [[vejce|vaječných]] [[žloutek|žloutků]]. Způsob schnutí spočívá v odpařování rozpouštědla, je to oxidačně polymerační proces (olej se stykem se vzdušným kyslíkem) - probíhá oxidace a současně polymerace. To znamená že z jednoduchých molekul vznikají složité makromolekuly - z tekutiny se stává pevná látka. Rychlost schnutí ovlivňují pigmenty. Olej tuhne pomalu několik dní, měsíců, až roků. Po čase žloutnou až tmavnou, ale dá se to ovlivnit například včelím voskem, který zlepšuje barevnost barevné vrstvy. Technika malby - vrstvená malba. Každá předchozí vrstva musí být perfektně proschlá. Pro urychlení schnutí můžeme použít sikativ, který se dá koupit ve specializovaném s papírnictvím, mebo medium či tempertin.