Akcent (hebrejština): Porovnání verzí

Přidáno 1 611 bajtů ,  před 10 lety
doplnění
m (Stránka Akcent(hebrejština) přemístěna na stránku Akcent (hebrejština): typo)
(doplnění)
[[Image:Example of biblical Hebrew trope.svg|thumb|right|300 px|Hebrejský biblický text {{Citát bible|Gn|1|9||}}; akcenty vyznačeny modře]]
{{RIGHTTOC}}
'''Přízvuk (akcent) v hebrejštině''' je jednou z charakteristik [[fonologie hebrejštiny|výslovnosti hebrejštiny]] – označuje jednak přízvučnou slabiku slova, zároveň má však také melodickou a interpunkční funkci. Přízvuk také do jisté míry ovlivňuje kvalitu [[vokál]]ů ve slově.
 
'''Akcent''' plní v [[hebrejština|hebrejštině]] trojí funkci: označuje [[přízvuk|přízvučnou]] [[slabika|slabiku]] slova, zároveň má však také melodickou a [[Interpunkční znaménko|interpunkční]] funkci. Akcent také může ovlivňovat kvalitu [[samohláska|vokálů]] ve slově či význam slova.
==Funkce akcentu==
 
* '''Melodická funkce''' – akcenty určují melodii při přednesu textu.
== Funkce akcentu ==
* '''Přízvučná funkce''' – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším přízvukem. Přízvuk většinou leží na&nbsp;poslední [[slabika|slabice]] slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá ''milra'' (מלרע, dosl. „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – ''mil'el'' (מלעיל, dosl. „shora“).<ref>MEYER, Rudolf. ''Hebräische Grammatik''. Berlin, New York: de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. str. 72.</ref> V [[moderní hebrejština|moderní hebrejštině]] se oproti [[klasická hebrejština|klasické hebrejštině]] vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.
[[Akcent]]y plní v [[hebrejština|hebrejštině]] hned trojí funkci najednou:<ref>{{Citace monografie|příjmení=Meyer|jméno=Rudolf|odkaz na autora=Rudolf Meyer|titul=Hebräische Grammatik|vydání=|místo=Berlin, New York|vydavatel=Walter de Gruyter|rok=1992|isbn=3-11-013694-5|poznámka=Dále jen Meyer (1992)|strany=71n|jazyk=německy}}</ref>
* '''Interpunkční funkce''' – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v [[próza|próze]] se liší od systému v [[poezie|poezii]]. Nicméně společné je oběma systémům to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.<ref>BLAU, Joshua. ''A Grammar of Biblical Hebrew''. 2. vyd. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 1993. ISBN 3-447-03362-2. str. 19-21.</ref>
* '''Melodickámelodická funkce''' – akcenty určují melodii při [[liturgie|liturgickém]] přednesu textu.;
* '''Přízvučnápřízvučná funkce''' – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším přízvukem[[přízvuk]]em. Přízvuk většinou leží na&nbsp;poslední [[slabika|slabice]] slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá ''milra'' (מלרע, dosl. „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – ''mil'el'' (מלעיל, dosl. „shora“).<ref>MEYER, Rudolf. ''Hebräische Grammatik''. Berlin, New York: de Gruyter,Meyer (1992). ISBN 3-11-013694-5. strs. 72.</ref> V [[moderní hebrejština|moderní hebrejštině]] se oproti [[klasická hebrejština|klasické hebrejštině]] vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.{{zdroj?}}
* '''Interpunkčníinterpunkční funkce''' – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v [[próza|próze]] se liší od systému v [[poezie|poezii]]., Nicméněnicméně společnéoba jesystémy oběmamají systémůmspolečné to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.<ref>BLAU,{{Citace monografie|příjmení=Blau|jméno=Joshua.|odkaz ''na autora=Joshua Blau|titul=A Grammar of Biblical Hebrew''. |vydání=2. vyd. |místo=Wiesbaden: |vydavatel=Harrassowitz Verlag, |rok=1993. ISBN |isbn=3-447-03362-2.|poznámka=Dále str.jen Blau (1993)|strany=19-21.|jazyk=anglicky}}</ref>
 
== Vliv akcentu ==
Akcenty se mohou ve větě z důvodu snadnější a rytmičtější výslovnosti ovlivňovat. Hebrejština se snaží vyhnout tomu, aby dvě přízvučné slabiky stály bezprostředně vedle sebe. Pokud by ve slovním spojení měly stát dvě přízvučné slabiky vedle sebe, dochází buď k potlačení přízvuku v prvním slově, anebo k posunu přízvuku v prvním slově z poslední na předposlední slabiku.<ref>Meyer (1992). s. 90n.</ref>
 
Velké rozlučovací akcenty (zejména silluk ֽ a atnach ֑) mají vliv na vokál ve slabice, v níž se nachází. Tento vokál se pod vlivem akcentu, pokud je to možné, prodlužuje, a vzniká tak speciální „pauzální“ tvar slova. Například po vložení velkého rozlučovacího akcentu do slova מַיִם nabývá toto slovo tvaru מָיִם.&lrm;<ref>Meyer (1992). s. 91n.</ref>
 
Akcent někdy mívá také [[foném]]ický charakter, tj. určuje význam slova. Například בָּ֫נוּ „v nás“ oproti בָּנ֫וּ „vybudovali“.<ref>Blau (1993). s. 19.</ref>
 
==Odkazy==