Ruská kolonizace Ameriky: Porovnání verzí

'''Ruská kolonizace Ameriky''' je označení pro (již ukončený) proces, při němž se [[Rusko]] snažilo získat [[obchod]]ní či jiný vliv nebo přímo [[kolonie]] na území [[Severní Amerika|Severní Ameriky]]. Probíhala na různých místech, největší vliv Rusů byl na Aljašce. Aljašku zabral pro Ruskou říši mořeplavec Vitus Bering, ale je dokázáno, že již před ním se na Aljašku vydalo více Evropanů. Rusové se snažili zabrat toto rozlehlé území, ale neměli to příliš lehké. Na Aljašce se nedařilo pěstování obilnin a obyvatelé trpěli často hlady. Prvním správcem Rusko-americké společnosti byl Alexandr Andrejevič Baranov. Ten se snažil upevnit ruskou moc na americké pevnině a udělal proto mnoho kroků. Podporoval různá řemesla a snažil se založit kolonii na jižním pobřeží Pacifiku, která by se stala obilníciobilnicí Ruské Ameriky. Na Aljašce žilo (a ještě žije) mnoho kožešinových zvířat, kterékterá Rusové vybíjeli a prodávali jejich kožešiny prodávali. Díky tomuto obchodu se Ruské Americe finančně dařilo. Avšak, po krymské válce se Rusové obávalyobávali o svou kolonii, která již přestávala prosperovat. Roku 1868 prodali Rusové všechno své území na americkém kontinentě [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]].

V roce 1648 se jakutský kozák [[Semjon Ivanovič Děžňov|Simon Drežněv]] dostal na Aljašku a podařilo se mu zmapovat tamní břehy. Avšak, roku [[1655]] poslal Drežněv svojísvoji zprávu o objevení Aljašky ruskému vládci, ale zpráva se znepochopitelnýchz nepochopitelných důvodů do Petrohradu nedostala.<ref name="horden30">{{citace knihy | jméno=Hordern | příjmení=Nicholas | titul= Nový svět|vydavatel=Albatros | místo= Praha | rok=1977 | jazyk = |strany= 357 |}}</ref> Tím se Rusové o Aljašce nedozvěděli a toto území dál čekalo na svého objevitele. Až v roce [[1725]] vyslal car [[Petr I.]] výpravu, která se měla pokusit nalézt americké břehy. Této výpravě velel [[Vitus Bering]], námořní kapitán dánského původu. Jeho pomocníky byli [[Martin Spanberg]] a [[Alexej Čirikov]]. Výprava se musela po souši dostat z [[Petrohrad]]u až k břehům [[Ochotské moře|Ochotského moře]]. Není třeba dodávat, že šlo o vyčerpávající výpravu a cestovatelé jíji splnili až za dva roky ([[1727]]). Když se Beringovi a jeho výpravě podařilo dostat na [[Kamčatka|Kamčatku]], ihned byla postavena plachetnice jménem Gabriel a 8. července [[1728]] vyplula loď směrem na východ. Výprava plula k ostrovu sv. Vařince a poté k [[Diomédovy ostrovy|Diomédovým ostrovům]]. Bering to již považoval za přesvědčivý důkaz, že Asie a Amerika jsou od sebe oděleny mořem a výprava se vrátila zpět na Kamčatku. V Petrohradě se však objevily pochybnosti o pravdivosti této výpravy a tak Vitus Bering vyplul v květnu roku 1741 z z přístavu [[Petropavlovsk-Kamčatskij|Petropavlovsk]].<ref name="horden29">Horden, str 359.</ref> Výprava se skládala ze dvou lodí, přičemž lodi Svatý Petr velel Bering a druhé lodi se jménem Svatý Pavel velel Alexej Čirikov. Obě lodě se nakonec rozdělili a Čirikov plul severovýchodním směrem a přistál na americkém kontinentě (nejspíše u dnešního města [[Sitka]]). Poté se vydal na zpět, minul ostrov Kodiak a přistál na Kamčatce. I když se během plavby nevyskytla žádná bouře, zemřelo na lodi Svatý Pavel dvacet mužů, nejspíše na [[kurděje]]. Vitus Bering neměl takové štěstí. I on doplul k Aljašce a po dvou dnech průzkumů se vracel zpět. Při zpáteční plavbě objevil [[Čirikův ostrov]] a ostrovy Semidi. V poslední srpnový den zemřel na kurděje první námřoník a nemoc se rychle vybírala další oběti. Od konce září stíhala koráb jedna bouře za druhou až nakonec přistál koráb u neznámého ostrova. V té době byla loď [[Svatý Petr]] defacto pouze vrakem a potřebovala nutně opravit. I když byli námořnící nohama pevně na zemi stále umírali na kurděje a 8. prosince umřel i jejich kapitán Vitus Bering (ostrov do dnes nese jeho jméno). Po jeho smrti se situace zlešilazlepšila a nakonec se Rusům podařilo přečkat i polární zimu.<ref name="horden28">Horden, str 361.</ref> Během jara a léta byla opravena i loď Svatý Petr a námořnícínámořníci 28. srpna dopluli do [[Petropavlovsk-Kamčatskij|Petropavlovsku]] (s sebou vezli i nezanedbatelný počet kožešin [[polární liška|polárních lišek]]).

Brzy po návratu ruské výpravy projevili o pobřeží Aljašky zájem ruští obchodnící a lovci s [[kožešina]]mi neboť zde žilo mnoho [[tuleň]]ů, [[mořská vydra|mořských vyder]], [[bobr|bobrů]], polárních lišek a [[Koroun Stellerův|korounů]]. A tak se na březích [[Ochotské moře|Ochotského moře]] začaly stavět plachetnice nazývané [[šitik]] (tj. sešívaný člun) a Rusové se vydávali na další výzkumné plavby za účelem zisku. Až do osmdesátých let však bylo působení Rusů v Americe neorganizované, to změnil [[Grigorij Ivanovič Šelichov]]. Šelichov roku [[1784]] založil na jihovýchodě [[Kodiak]]u první skutečnou ruskou kolonii a na rozdíl od svých předchůdců se snažil navázat přátelské vztahy s domorodci.<ref name="horden27">Horden, str 362.</ref> Jeho přátelské vztahy s již zmíněnými domorodci byly opravdu pozoruhodné, Šelichov je učil stavět domy, zaměstnával je ve své společnosti a obracel je na [[pravoslaví]]. Přes všechny svízele se tomuto muži postupně dařilo sjednocovat Rusy na Aljašce a roku [[1788]] požádal carskou administrativu o půjčku v hodnotě 200 000 [[rubl]]ů a o právo založit monopolní obchodní společnost.<ref name="horden27">Horden, str 362.</ref> Ruská carevna však všechny požadavky rychle odmítla, přesto to Šelichova neodradilo. Organizoval mnoho výprav stále hlouběji do Aljašky (ale i dále na jih) a ruská kolonie se zvětšovala. Roku [[1790]] jmenoval Šelichov správcem své společnosti [[Alexandr Andrejevič Baranov|Alexandra Andrejeviče Baranova]], který se tak stal první správcem Rusko-americké monopolní společnosti, oficiálně uznané až v roce [[1799]] (velkou zásluhu o založení společnosti měl také Šelichovův nevlastní syn [[Nikolaj Rezanov]]). Po smrti Šelichova ([[1795]]) se Baranov stává doslova duší ruské Ameriky. Baranov dokončil sjednocování Rusů v Americe a jako centrum jejich území určil ostrov [[Sitka]]. Dále pokračoval v mapování aljašského pobřeží a ostrůvků. Avšak, rozpínavost Rusů podnítila k boji indiánský kmen [[Tlingit]]ů, který vytrvale útočil na ostrov Sitka a byly poražen až v roce [[1804]] (odpor trval až do padesátých let 19. století). I přes tento problém se Rusům celkem dařilo a to hlavně díky přílivu drahých kožešin. Baranov se snažil zajistit kolonii soběstačnost a tak podporoval dovoz skotu a průzkum nerostného bohatství.<ref name="horden26">Horden, str 364.</ref>[[Image:Alaska Purchase (hi-res).jpg|thumb|300px|Šek použitý k platbě za Aljašku]] Pěstování obilnin jse mu nakonec nedařilo realizovat a to kvůli netečnosti Rusů a drsnému klimatu. Zásoby bylo nutno opatřit jinde a Baranov vyslal výpravy na průzkum jižní oblasti pacifického pobřeží Ameriky. Již roku [[1806]] získala kolonie zásoby z [[Kalifornie]] a to zásluhou již zmíněného Nikolaje Rezanova (více o ruské kolonizaci tohoto pobřeží viz sekci mimo Aljašku). Další léta baranovovy funkce se vyznačovala dokončováním zmapování aljašského pobřeží. Stárnoucí Baranov se roku [[1818]] vydává zpět do Ruska, ale jeho tělo nezvládne změnu klimatu a tak v březnu roku [[1819]] umírá. Další výraznou postavou ruské Ameriky se stal baron Wrangel, který ihned zamezil bezhlavý lov kožešinových zvířat a založil první kolonii na [[Yukon]]u. V těchto letech začali Rusové využívat [[řeka Yukon|řeku Yukon]] a po této řece se plavily ruské parníky postavené v místních loděnicích. Ale objevily se i problémy. Neustále narůstala soupeřivost mezi Rusy a [[Brit]]y ([[Kanaďan]]y) a hrozilo, že o území ruské Ameriky propuknou boje.<ref name="horden25">Horden, str 365.</ref> V roce [[1841]] byla prodána kolonie Ross (viz níže) a to hlavně kvůli úbytku kožešinových zvířat. Po neúspěšné [[Krymská válka|krymské válce]] se kolonie stala tajnou kartou carské diplomacie a nakonec bylo celé území nabídnuto USA. [[Senát]] [[Spojené státy americké|USA]] proto na návrh státního sekretáře Williama H. Sewarda [[9. duben|9. dubna]] [[1867]] schválil nákup Aljašky od ruského císařství za cenu dvou [[Cent (peníze)|cent]]ů za [[akr]], celkem tedy za 7 200 000 [[dolar]]ů (přepočteno na dnešní měnu, tj. k roku [[2006]] je to 95 672 993 dolarů). V [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] i v dnešním Rusku se v [[média|médiích]] objevovaly a objevují fámy, že Aljaška nebyla Americe prodána, ale jen pronajata na 99 či 150 let a po této době by měla být vrácena Rusku. [[Smlouva]] ovšem jasně mluví o úplném prodeji. V ruské Americe se také dařilo ruské pravoslavné církvycírkvi. Mimoruská pravoslavná církev a Pravoslavná církev Ameriky mohou odvozovat svůj původ od pravoslavných misií na Aljašce. [[Svatý|Svatí]] Herman Aljašský, Innocent Aljašský a Petr Aleutský ukazují poměrně silnou pravoslavnou komunitu na území ruské Aljašky.

Rusové samozřejmě nekolonizovali jen Aljašku, ale také [[Britská Kolumbie|Britskou Kolumbii]], [[Washington (stát)|Washington]], [[Oregon]]u, dokonce i tak daleko na jihu, jako v severokalifornském [[Fort Ross]]. První výprava, která směřovala do této oblasti byla podniknuta v roce [[1808]] a účastnily se jí dvě plachetnice. Jedna loď při plavbě ztroskotala, ale druhé se podařilo dostat až ke kalifornskému [[zálivu Bodega]]. Zdejší půda se zdála být úrodná a proto kapitán Kuskov zakoupil celé území zálivu od domorodců. Roku [[1812]] zde již stála ruská pevnůstka známá jako Fort Ross a opevněná palisádou a s různými hospodářskými budovami, kancelářemi, kaplí, dílnou a dokonce i saunou.<ref name="horden26">Horden, str 364.</ref> Kolonie se měla stát sýpkou celé ruské Ameriky, ale bohužel pro Rusy se tak nestalo. Obilnářství se ukázalo být nevýnosnéanevýnosné a tak Rusové začali pěstovat jiné druhy plodin jako řepu, ovoce, zeleninu, brambory a dařilo se zde i chovu dobytka. Hlavní zde byl však lov kožešin, díky kterému se ruským akcionářům vracely jejich investice. Když se v této kolonii přestala vyskytovat kožešinová zvířata (kvůli masovému vybíjení) přestali ruští akcionáři vydělávat. Tito muži nerozuměli důležitosti kolonie jako zásobárny dobytka a různých plodin pro Aljašku a tak tlačili na [[car]]a, aby kolonii prodal. Ten nejdříve uvažoval o uzavření dohody buď s [[Mexiko|Mexikem]] či USA, ale nakonec prodal celou kolonii Ross Švýcaru Sutterovi za 30 000 [[piastr]]ů.<ref name="horden25">Horden, str 365.</ref> V roce [[1815]] ruský podnikatel doktor Schäffer odešel do [[Kauai]] a vyjednal s tamním vládcem Kaumualiim smlouvu o ochraně, [[car]] ji ale odmítl ratifikovat. Rusům ale na [[Havaj]]i zůstala pod ochranou místních vládců pevnost Fort Elizabeth, která byla odstavena z provozu až v roce [[1864]]. Jedním z důsledků tohoto je poměrně velká [[pravoslavná církev]] na [[Havaj]]i.