Dohody z Osla: Porovnání verzí

Počátek mírového procesu, který vyústil v Dohody z Osla, se datuje k říjnu roku 1991, kdy byla do [[Madrid]]u svolána konference o míru na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. Jeho součástí byla bilaterální jednání mezi Izraelem a Palestinci, [[Sýrie|Sýrií]], [[Libanon]]em a [[Jordánsko|Jordánskem]]. V lednu [[1992]] pak probíhala multilaterální jednání v [[Moskva|Moskvě]] na téma ekonomického rozvoje, [[životní prostředí|životního prostředí]], vody a uprchlíků. Celkem mezi Izraelci a Palestinci proběhlo deset kol jednání, avšak bez jakéhokoliv průlomu. Hlavním problémem byly [[politika osadnictví|židovské osady]] na okupovaných územích.<ref>Čejka, M., Nedorostová, D. ''Izrael a palestinská území po 11. září 2001.'' Politologický časopis 9, č.1., 2002 (dále jen Čejka, Nedorostová, 2002), dostupné z: http://chunky.webpark.cz/clanekip.html</refname="čejka+nedorostová">{{Citace Další problém byla platnost izraelského zákona zakazujícího přímý kontakt izraelských občanů s příslušníky OOP. periodika

Mimo zmíněná jednání probíhaly tajné schůzky v [[Oslo|Oslu]], za účasi představitelů Izraele a členů OOP.<ref>Zákon o zákazu kontaktů, byl v souvislosti s těmito jednáními zrušen 12. prosince roku 1992.</ref> Tyto tajné schůzky vyústily nakonec v roce [[1993]] v uzavření dohod nazvaných {{Cizojazyčně|en|''Declaration of Principles on Interim Self-Government Arrangement''}}. Tzv. Mírová dohoda z Osla byla podepsána 13. září 1993 v [[Bílý dům|Bílem domě]] ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]], za izraelskou stranu [[izraelský premiér|premiérem]] [[Jicchak Rabin|Jicchakem Rabinem]] a za palestinskou stranu, předsedou [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] [[Jásir Arafat|Jásirem Arafatem]]. Za uzavření mírové dohody byla Jicchaku Rabinovi i Jásiru Arafatovi udělena [[Nobelova cena míru]]. Z mírových dohod vyplývalo, že má být po přechodnou dobu pěti let ustanovena Palestinská samospráva na území Západního břehu a pásma Gazy. Během tohoto období měly obě strany jednat o závěrečných otázkách týkajících se především otázky [[Jeruzalém]]a, uprchlíků, židovských osad, hranic a vody. Konečná dohoda měla být uzavřena na základě rezolucí [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] č. 242 a č. 338. Rozdělení palestinských okupovaných území na zóny A, B, C se datuje právě k podepsání Dohod z Osla. Zóna A pak znamená území pod plnou palestinskou samosprávou, zóna B území pod palestinskou civilní správou a pod izraelskou bezpečnostní správou, zóna C pod plnou izraelskou správou.<ref>Gilbert,{{Citace Martin. 2002. Izrael Dějiny. Praha. BB art., str. 552-578 (dále jen Gilbert 2002)</ref><ref>Čejka, Nedorostová 2002</ref>monografie

Těžkou ránu pro mírový proces zasadil [[25. únor]]a [[1994]] Baruch Goldstein, židovský osadník, který v hebronské [[Jeskyně patriarchů|Jeskyni patriarchů]] postřílel 29 modlících se [[muslim]]ů, ve snaze zastavit mírový proces. Palestinští radikálové využili tento incident jako záminku k rozpoutání násilí. Novým jevem se staly sebevražedné atentáty, na které Izraelci reagovali vojenskými zásahy a úzávěrami palestinských území. Tyto ofenzivní akce však palestinská území, která jsou na Izraeli ekonomicky závislá, ruinovaly. Mírový proces však i přes tyto problémy pokračoval a mezi Jicchakem rabinem a Jásirem Arafatem byla s několikaměsíční prodlevou podepsána dohoda o odchodu izraelských jednotek z [[Pásmo Gazy|Gazy]] a [[Jericho|Jericha]]. Prezidentem Palestinské samosprávy se pak oficiálně stal Jásir Arafat a [[1. červenec|1. července]] [[1994]] přesunul své sídlo z [[Tunisko|Tuniska]] do Gazy.<ref>Krupp,{{Citace M. ''Sionismus a stát Izrael''. Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1999. str. 196-197</ref>monografie