Extáze (stav): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m robot přidal: simple:Ecstasy (emotion) |
doplnění o pojetí extáze v antické filosofii a v křesťanství |
||
Řádek 1:
'''Extáze''' (z řeckého εκστασις) je označení stavu ve kterém člověk nevnímá své okolí a prožívá pouze psychické blaho, většinou na úkor fyzického. Extatický stav byl od pradávna součástí či vrcholem náboženských rituálů a představ.
Dotyčný jedinec překročí své obyčejné myšlení a poddává se výjimečným myšlenkám a zážitkům jako například ''hluboké citové cítění, intenzivní soustředění na zadaný úkol, neobyčejné fyzické schopnosti'' a hlavně ''neobyčejné duševní cítění'', které může být vnímáno jako duchovní ([[Náboženství|náboženské]]) vnímání - častá forma extáze především u silně nábožensky založených zemí jako je [[Indie]] či [[Filipíny]].
Často tento stav bývá doprovázen zmenšenou pozorností vůči ostatním faktorům jako je fyzická kondice nebo rozšířené vnímání okolního světa, což může vést k velmi nebezpečným situacím. Na druhé straně, podniknutí duchovní cesty v extatickém vytržení zahrnuje odstavení ''veškeré dobrovolné tělesné aktivity''.
== Extáze v antické filosofii ==
Jisté náznaky "extatičnosti" můžeme spatřit již u Platóna (427-347 př. n. l.), když mluví o "mánii" (μανια, θεια μανια), obzvláště v souvislosti s uměním či věšteckou praxí. <br />Rozbor výrazu "ekstasis" jako první systematicky učinil židovský filosof Filón Alexandrijský (cca 20-50 př. n. l.).<br />O extatickému prožitku v odbobí novoplatónismu vypovídá především Plótinos (205-270 n. l.), údajně na základě vlastní zkušenosti.
== Extáze v křesťanství ==
Extáze v křesťanství není chápána jako důsledek nějaké techniky, ale spíše jako důsledek intimního vztahu dvou osob - člověka a Boha -, kdy člověk je tak "zaujat" druhým, že zapomíná na sebe, "vychází ze sebe" (tj. význam slova "ekstasis") ke druhému a spočívá v Milovaném, jenž toto učinil jako první (až k oběti kříže). Tak by se dalo říci, že extáze je důsledkem modlitby, chápeme-li dle sv. Terezie z Avily modlitbu jako "důvěrný rozhovor s přítelem", nebo spíše důsledkem pozvání člověka Bohem k intimnímu vztahu. <br />V tomto ohledu je otázkou, zda-li lze v nekřesťanských náboženstvích hovořit u podobných mimořádných projevů o extázi nebo raději spíše o tranzu, který oproti extázi není "vyjitím k někomu", ale spíše pouhým "vyprázdněním se ode všeho". <br />O extázi coby důsledku modlitby a vztahu člověka s Bohem vypovídá ve svém díle např. sv. Bernard z Clairvaux, sv. Terezie z Avily, sv. Jan od Kříže, sv. František Saleský, sv. Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura, svatoviktorínská škola a mnozí další. <br />Pomineme-li svědectví prvních křesťanských poustevníků (''Apofthegmata'', ''Historia Lausiaca'' ad.), jedním z prvních křesťanských autorů, kteří mluví o extázi (''ekstαsis''), je křesťanský novoplatónik Pseudo-Dionýsios Areopagita (5. stol.), který dokonce vypovídá o "extázi" Boha, jenž pozývá člověka k účasti na své "ekstasis".
[[Kategorie:Psychologie]]
| |||