Teorie všeho: Porovnání verzí

Nejznámějším kandidátem na teorii kvantové gravitace je [[M-teorie]] ([[teorie superstrun]], [[teorie p-brán]]). Pociťovanými nedostatky M-teorie jsou doposud velmi neostré formulace, mnohoznačné předpovědi, matematická složitost a slabý vztah k experimentu. Jiné a do značné míry konkrétnější verze teorie kvantové gravitace jsou známé pod názvem [[smyčková kvantová gravitace]], [[teorie spinových sítí]], [[teorie spinové pěny]], atd. I když bývají zmíněné teorie často stavěny do konkurenčního protikladu, lze rozpoznat společné základní rysy. Dominuje zejména společný předpoklad, že přirozený fyzikální prostor není tvořen [[bod|body]] (útvary dimenze nula), nýbrž složitějšími jedno- či vícerozměrnými útvary. Hlavním smyslem tohoto předpokladu je odstanit [[singularity]] a [[nekonečna]] ([[divergence]]) z teorie. Tato myšlenka není nová a je vtělena již v [[projektivní geometrie|projektivní geometrii]], [[liniová geometrie|liniové geometrii]] [[Julius Plücker|Julia Plückera]], nebo [[Cayleyova-Kleinova geometrie|geometriích Cayleyova-Kleinova typu]], známých oddruhéod konce 19-tého století. Např. v posledně jmenované geometrii je fundamentální objekt tvořen obecnou komplexní kvadrikou (kuželosečkou), zatímco body, přímky a přímkykuželosečky jsou chápány jako určité speciální (a singulární) případy, sestrojené z fundamentálního objektu.

Základní arénou obecné teorie relativity je [[Riemannova geometrie]], vybavená [[metrickou strukturou]] (s obecně nenulovým [[tenzor křivosti|tenzorem křivosti]]). Základní arénou kvantové mechaniky je geometrie komplexního [[Hilbertova prostoru]], vybavená [[pravděpodobnostní strukturou]]. Hledání Teorie všeho lze chápat jako objevování takové geometrie, která je svorníkem obou těchto zdánlivě neslučitelných geometrií. Názory autorů na možnosti a vlastnosti takové Teorie všeho se doposud velmi liší.