Zátiší (fotografie): Porovnání verzí

Fotografování zátiší umožňuje fotografovi mnohem více aranžovat a zasahovat do kompozice předmětů a ovlivňovat nasvícení scény než například při [[fotografie přírody|fotografování krajiny]], [[portrétní fotografie]] nebo [[reportážní fotografie|reportáže]]. V současné době je zátiší ve fotografii využíváno například pro [[reklamní fotografie|reklamní snímky]]. Při fotografování můžeme pro zachování atmosféry využít dané a přirozené [[světlo]], nebo scénu uměle osvítit [[blesk (fotografie)|zábleskovým světlem]]. Pro umělé osvícení v ateliéru nebo exteriéru můžeme využít celou řadu fotografických osvětlovacích technik.

 

První zátiší začali pořizovat [[daguerrotypie|daguerrotypisté]] společně s fotografiemi krajin na počátku 19. století také kvůli dlouhým expozicím. Jedna z prvních dochovaných fotografií byla v podstatě zátiší, jehož autorem byl roku 1829 [[Joseph Nicéphore Niépce]]. (Portréty se začaly fotografovat až po výrobě objektivu, vypočteného [[Josef Maximilián Petzval|J. M. Petzvalem]] v roce 1840.)<ref>Teze k dějinám fotografie v letech 1839 – 1918, [[Pavel Scheufler]]</ref>

 

* ''Klasické'' - je záměrně aranžovanou kompozicí jednoho nebo více předmětů. Používají se přibližně stejně velké rekvizity, například pomeranč, banán a hroznové víno (jinak by to byl portrét jedné rekvizity). V zátiší používáme pozadí, které neruší a nepoutá pozornost.

* ''Moderní věcné'' - využívá moderních kompozičních postupů.

* ''Nalezené'' - seskupení fotografovaných objektů, které nebylo fotografem příliš záměrně aranžováno.

 

 

Z českých fotografů vynikal v tvorbě zátiší [[Josef Sudek]], kterého v padesátých letech minulého století inspiroval malíř [[Josef Navrátil]] (1798—1865). Po druhé světové válce Sudek vytvořil cyklus ''Zátiší podle Navrátila'' (1954), ale mnohem známější je Sudkův cyklus ''„Okno mého ateliéru“'' ([[1940]]–[[1954]]), ''„Zahrada mého ateliéru“'' ([[1950]]–[[1970]]) a ''„Zátiší na okně mého ateliéru“'' ([[1950]]–[[1958]]).<br />