Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 15 bajtů, před 10 lety
m
dva překlepy
Kurt Weill vyrůstal v nábožensky založené [[Židé|židovské]] rodině. Několik děl napsal již před svými 20. narozeninami (písňový cyklus ''Ofrahs Lieder'', smyčcový [[kvartet]] a několik skladeb pro [[orchestr]]), hudební kompozici studoval u [[Ferrucio Busoni|Ferrucia Busoniho]] v [[Berlín]]ě, kde složil také svou první [[symfonie|symfonii]]. Ačkoliv měl s tímto raným dílem, inspirovaným [[Gustav Mahler|Gustavem Mahlerem]], [[Arnold Schoenberg|Arnoldem Schoenbergem]] a [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igorem Stravinským]] (stejně jako např. jeho smyčcové kvarteto op. 8) poměrně velký úspěch, spíše ho lákalo komponování vokální hudby a hudby pro divadlo. Jeho hudba pro divadlo a jeho písně byly velice oblíbeny u širší německé veřejnosti na konci dvacátých a na počátku třicátých let 20. století. Jeho dílo obdivovali i takoví velikáni jako [[Alban Berg]], [[Alexander Zemlinsky|Alexandr von Zemlinsky]], [[Darius Milhaud]] nebo Stravinskij, ale mělo samozřejmě i své odpůrce. Mezi ně patřil např. [[Arnold Schoenberg]] nebo [[Anton Webern]].
 
S herečkou Lotte Lenyovou se seznámil v roce [[1924]]. V roce [[1926]] uzavřeli sňatek, a znovu po jejich [[rozvod]]u v roce [[1934]] se znovu vzali v roce [[1937]]. Lotte svého muže velice obdivovala a podporovala. Má také velkou zásluhu o znovuobjevení jeho díla po jeho smrti.
 
Jeho nejlepší prací je opera ''Die Dreigroschenoper'', která vznikla v roce [[1928]] ve spolupráci s [[dramatik]]em [[Bertolt Brecht|Bertoltem Brechtem]]. Jedná se o přepracování ''[[Žebrácká opera|Žebrácké opery]]'' [[John Gay|Johna Gaye]]. Tato slavná opera obsahuje i jeho nejslavnější píseň, hit své doby ''[[Mackie Messer]]''. Ačkoliv byla spolupráce s Brechtem velmi úspěšná, oba umělci se rozešli v roce [[1930]] pravděpodobně kvůli rozdílnému politickému názoru.
V [[březen|březnu]] roku [[1933]] se Weill rozhodl opustit [[nacismus|nacistické]] Německo kvůli svému židovskému původu. Nacisté později uvádění a rozšiřování jeho děl zakázali a zapříčinili tím i to, že jeho vrcholné dílo ''Vzestup a pád města Mahagonny'' ([[1929]]) nebylo uvedeno. Weil se rozhodl odjet do [[Paříž]]e. Zde zkomponoval svůj vrcholný a nejznámější balet ''Sedm smrtelných hříchů''. V roce [[1934]] dokončil své poslední čistě orchestrální dílo - ''Druhou symfonii'', která byla poprvé uvedena v [[Amsterdam]]u a v New Yorku pod vedením [[Bruno Walter|Bruno Waltera]].
 
V roce [[1935]] emigroval do [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]], kde setrval až do své smrti. Navštívit Spojené státy byl jeho dlouholetý sen. V tomto novém světě viděl neuvěřitelnou svobodu a věřil, že jsou právě Spojené státy tím správným místem pro život. Když ho parník přepravil do New Yorku, rozhodl se, že na svůj německý život zzcelazcela zapomene. Hodně svých prací napsaných v Německu na základě tohoto svého rozhodnutí zničil a s Němci se přestal stýkat a psát si s nimi. Výjímkou byli jeho milovaní rodiče, kteří emigrovali do [[Izrael]]e.
 
Dílo, které vytvořil v USA je často považováno za dílo nižší úrovně než hudba vytvořena v Německu. Přesto je tato tvorba pro hudbu 20. století významná. Mezi díla vytvořená v USA patří ''Temná dáma'' nebo ''Milostný život'', která jsou považována za důležité mezníky v historii americké hudby. Spolupracoval s mnoha vlivnými [[spisovatel]]i, jako byl [[Maxwell Anderson]], [[Ira Gershwin]] a napsal dokonce i filmovou partituru pro Fritze Langa ([[1938]]). Weill se po celé období kdy pobýval v USA snažil objevit nový způsob, jak tvořit novou americkou operu, což bylo jak komerčně, tak umělecky velice prospěšné.