V úvodu [[papežská bula|buly]] se [[Bonifác VIII.|papež]] zaměřil na představu '''maximálně jednotného''' a jediného křesťanského společenství '''vedeného svatou autoritou římského úřadupapeže'''. Dále zopakoval známé učení o dvou mečích a z něho vyvodil skutečnost, že „''oba jsou tedy v moci církve'' (...) ''Ale tento'' (meč světský) ''je k užívání pro církev, onen'' (meč duchovní) ''pak církví. Onen duchovním, tento rukou králů a rytířů, avšak k užitku a zachování duchovního.''“ Meč moci duchovní přirozeně stojí nad světským vládnutím, a proto ''„duchovní moc má předcházet moc pozemskou a soudit, pokud nečiní dobře.''“ [[Bonifác VIII.]] zde pomocí morální argumentace dovozoval, že [[papež]]ská moc zasahuje i [[světská moc|temporální sféru]], protože ''„jestliže se zpronevěří pozemská moc, bude souzena mocí duchovní, avšak zpronevěří-li se duchovní nižšího stupně, může být souzena vyšší; nejvyšší pak jedině Bohem – a nikoliv člověkem.''“ Ačkoliv je totiž tato moc vykonávána člověkem, má přesto božský původ a podstatu, a proto ''„dále prohlašujeme říkáme, stanovujeme a oznamujeme, že všechna lidská stvoření zcela pro nezbytnost spásy podléhají Římskému veleknězi,''“ uzavírá poslední věta [[papežská bula|buly]].
