Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 10 lety
m
překlep
'''Jaroslav Kocvera''' ([[7. března]] [[1943]] [[Mladá Boleslav]] – [[1995]]) byl dlouhodobý pacient [[psychiatrická léčebna|psychiatrické léčebny]], aktivista podporující myšlenkově i prakticky modernizaci a humanizaci [[psychoterapie]] a [[psychiatrie]] a [[surrealismus|surrealisticky]] zaměřený básník. Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, ''Slátaniny'', která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s [[psychoterapeut]]kou [[Darja Kocábová|Darjou Kocábovou]] „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“,<ref>charakteristika knihy v nabídce knihkupectví Kosmas.cz</ref> doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1. Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky [[Česká společnost pro duševní zdraví|České společnosti pro duševní zdraví]]), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména [[psychóza|psychotiky]]. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitační výjezdní pobyt členů klubu.<ref name=koreny>Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, [http://www.fokus-mb.cz/klubko/2009/sbornik_25.pdf Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník], Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6</ref>
 
Surrealistický básník [[Karel Šebek]], který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v [[Kosmonosy|Kosmonosích]] a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: ''„Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“''. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka ''„tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho [[tresť]]“''. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství [[Herrmann a synové]], na knihařském zpracování se však podíleli pacienti – členové SocioterepeutickéhoSocioterapeutického klubu – v rámci rehabilitační pracovní terapie.
 
Pracoval v textilní továrně [[Tiba]].<ref name=koreny /> Má syna Tomáše.<ref>Redakční zprávy, [http://www.fokus-mb.cz/klubko/2004/05.htm Klubko č. 5, květen 2004], Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav</ref> Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, od kterého je nezvěstný básník [[Karel Šebek]]. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.