Tuto formuli odhadl v srpnu roku [[1900]] [[Max Planck]] a o rok později přišel i na způsob, jakým se dá odvodit, za což byl později oceněn [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovou cenou]].
Záření absolutně černého tělesa bylo dlouho velkou fyzikální záhadou. Z pohledu klasické fyziky totiž hrozila tzv. modráultrafialová katastrofa, která předpovídala, že každé těleso musí zářit i na velmi krátkých vlnových délkách, což se nepozorovalo. Naopak z měření vyplývalo, že ačkoli intenzita záření v závislosti na jeho frekvenci pro nízké frekvence roste s druhou mocninou (v tomto případě <math>e^{\left(x\right)} - 1 \approx x</math>), tak pro vyšší frekvence intenzita exponenciálně klesá. [[Max Planck]] zjistil, že když je světelná energie vyzařována jen v určitých balíčcích - [[kvantum|kvantech]], a nikoliv spojitě, může pozorovanou závislost odvodit. On sám ale považoval kvanta za pouhý matematický obrat, který ho přivedl k výsledku v souladu s experimentem. Správný význam dal kvantům až roku [[1905]] [[Albert Einstein]], který Planckovu myšlenku rozvinul a prohlásil, že světlo samotné jsou kvanta a přispěl tak k pochopení duální podstaty hmoty, která zdánlivě v rozporu vykazuje současně vlnové i kvantové vlastnosti.
Planckův vyzařovací zákon je speciálním případem [[Boseho-Einsteinovo rozdělení|Boseho-Einsteinova rozdělení]] pro [[foton]]y.
