Space Shuttle External Tank: Porovnání verzí

Přidáno 119 bajtů ,  před 14 lety
m
link
(opraveny překlepy a zpřesněn text (některé překlepy byly ještě moje v hesle Space Shuttle))
m (link)
==Popis==
 
Nádrž válcovitého tvaru se spodním sférickým dnem a zašpičatělou vejčitou přídí. Její celková délka činí 47,0&nbsp;m a průměr 8,4&nbsp;m. Ve skutečnosti se skládá ze dvou oddělených nádrží. Spodní o objemu 1515&nbsp;m<sup>3</sup> nese zásoby kapalného vodíku (102&nbsp;600&nbsp;kg), přední o objemu 554&nbsp;m<sup>3</sup> pak zásoby kapalného kyslíku (616&nbsp;500&nbsp;kg) pro motory SSME., ze stran k nádrži jsou připojeny [[raketa|rakety]] [[Space Shuttle Solid Rocket Booster|SRB]].
 
Byla vyráběna ve třech základních modifikacích. První z nich, použitá při prvních sedmi startech raketoplánu, měla prázdnou hmotnost přibližně 35&nbsp;tun. Náhradou některých dílů původně zhotovených z [[ocel]]i za [[titan]]ové a zeslabením některých částí stěn byla vyvinuta vylehčená verze, označovaná LWT (Lightweight Tank). Úpravami byla snížena prázdná hmotnost ET na přibližně 31&nbsp;tun. Poslední z těchto nadrží byla použita během letu [[STS-107]]. Mezitím od roku 1998 byla pro lety k [[Mezinárodní vesmírná stanice|Mezinárodní vesmírné stanici (ISS)]] požívána ještě více odlehčená ET, označovaná zkratkou SLWT (Super Lightweight Tank) o prázdné hmotnosti přibližně 30&nbsp;tun. Snížení hmotnosti bylo dosaženo především použitím slitiny [[hliník]]-[[lithium]] místo běžných hliníkových slitin na stěny nádrží.
=== Nádrže ===
 
Kyslíková[[Kyslík]]ová nádrž je během letu tlakována na provozní tlak 240 až 250&nbsp;kPa. K turbočerpadlům motorů SSME v družicovém stupni je kyslík dopravován rychlostí 1264&nbsp;kg/s (tj. 1,1&nbsp;m<sup>3</sup>/s) přívodním potrubím o vnitřní světlosti 380&nbsp;mm. V potrubí jsou umístěna čtyři čidla předčasného spotřebování kyslíku před dosažením předepsané rychlosti; při detekci přerušení dodávky kyslíku nejméně dvěma čidly jsou motory SSME palubními počítači automaticky vypojeny.
 
Vodíková[[Vodík]]ová nádrž je během letu tlakována na provozní tlak 220 až 230&nbsp;kPa. K turbočerpadlům motorů SSME je vodík dopravován rychlostí 211&nbsp;kg/s (tj. 3,0&nbsp;m<sup>3</sup>/s) přívodním potrubím o vnitřní světlosti 430&nbsp;mm. Ve spodní části nitra nádrže jsou umístěny příčky, zabraňující pohybu kapalného vodíku během letu ("šplouchání"), aby se nenarušovala stabilita sestavy raketoplánu. Na těchto příčkách jsou také umístěna čtyři čidla předčasného spotřebování vodíku; při poklesu zásob vodíku pod tuto úroveň nejméně dvěma čidly jsou motory SSME palubními počítači automaticky vypojeny.
 
Kyslíková a vodíková nádrž jsou spojeny válcovou přechodovou částí z hliníkových slitin s ocelovými resp. titanovými výztuhami.
Ve špičce ET jsou umístěny přetlakové ventily, zabraňující nadměrném vzrůstu tlaku při odpařování kryogenních kapalných pohonných látek v nádržích před startem.
 
Přibližně 15&nbsp;s po dosažení suborbitální dráhy a vypojení motorů SSME se přívodní potrubí rozpojí a výbušnými šrouby se oddělí propojovací konstrukce mezi ET a družicovým stupněm. Družicový stupeň manévrem motory RCS se odpoutá do bezpečné vzdálenosti. Odhozená nádrž ET pokračuje v letu po balistické suborbitální dráze a zaniká v [[atmosféra|atmosféře]].
 
[[Kategorie:Program Space Shuttle]]
999

editací