'''Eliška Zhořelecká''' ([[listopad]] [[1390]] – [[2. srpen|2. srpna]] [[1451]]) byla vládnoucíjedinou [[Lucembursko|lucemburská]] vévodkyně v letech [[1411]] až [[1443]] z rodu [[Lucemburkové|Lucemburků]], jediná dceradcerou vévody [[Jan Zhořelecký|Jana Zhořeleckého]], syna [[Karel IV.|Karla IV.]], a švédské princezny [[Kateřina Meklenburská|Kateřiny Meklenburské]] a v letech [[1411]] až [[1443]] vládnoucí [[Lucembursko|lucemburskou]] vévodkyní. Byla poslední legitimní příslušnicí císařské větve rodu [[Lucemburkové|Lucemburků]].
== Život ==
Lucemburské vévodství Elišce odkázal roku 1411 (po smrti předchozího vládce [[Jošt Moravský|Jošta Moravského]]) její strýc [[Zikmund Lucemburský]], protože hoje nebyl schopný vyplatit. Dne 16. července [[1409]] se v [[Brusel]]u Eliška vdala za [[Antonín Brabantský|Antonína Brabantského]], který ji ochraňoval před lucemburskou šlechtou až do své smrti v [[bitva u Azincourtu|bitvě u Azincourtu]] roku [[1415]] ochraňoval před lucemburskou šlechtou. Měli spolu dvě děti: Viléma (2. června 1410 – 10. července 1410) a dceru neznámého jména narozenou roku 1412.
V roce [[1416]] se objevily plány, že se s Eliškou ožení [[Vladislav II. Jagello]]. Vladislav se na tento svazek nedíval nadšeně a Eliška svou odpověď formulovala tak, že se jí ''“nechce do další svatby”''. Eliščiným druhým manželem se roku 1418 stal [[Jan III. Bavorský]]. Toto manželství zůstalo bezdětné a Jan zemřel roku [[1425]]. Po jeho smrti se dvojnásobná vdova ocitla v těžkých dluzích.
Roku [[1441]] uzavřela dohodu s burgundským vévodou [[Filip III. Dobrý|Filipem III. Dobrým]], která mu umožňovala okamžitě převzít administrativu Lucemburska a zdědit po její smrti vévodství. Filip souhlasil, ale o dva roky později nařídil na její území noční útok a převzal území hned. Eliška byla ze země vypovězena.
