Kniha Tóbijáš: Porovnání verzí

'''Tóbijáš''' (název knihy ve [[Vulgata|Vulgatě]], v [[Septuaginta|Septuagintě]] '''Tóbit''') je [[Starý zákon|starozákonní]] spis ze 4. – 2. století př. n. l., který tvoří součást [[katolictví|katolického]] a [[pravoslaví|pravoslavného]] [[biblický kánon|biblického kánonu]], avšak [[Protestantství|protestanté]] jej považují za [[apokryf]]. Za kanonický jej považuje synoda v [[Kartágo|Kartágu]] roku [[397]] a [[Tridentský koncil]] roku [[1546]] definitivně stvrdil, že kniha je součástí biblického kánonu uznávaného [[katolická církev|katolickou církví]]. Spis nikdy nebyl považován za součást [[Tanach]]u, totiž hebrejských posvátných spisů, avšak při nálezech v [[Kumrán]]u roku [[1955]] byly v jeskyni 4Q byly nalezeny fragmenty této knihy v [[hebrejština|hebrejštině]] a [[aramejština|aramejštině]], ty většinou odpovídají [[řečtina|řeckému]] textu [[Septuaginta|Septuaginty]].

 

Kniha vypráví příběh [[Tóbit]]a, který byl při deportaci severních [[izrael]]ských kmenů do [[Asýrie]] roku [[721 př. n. l.]] za vlády [[Šalmaneser V.|Šalmanesera V.]] odvlečen do [[Ninive]]. Král [[Sancherib]] nechává popravovat jeho krajany, avšak Tóbit lpí na dodržování [[mojžíš]]ského [[Tóra|Zákona]] a zabité s nasazením vlastního života pohřbívá. Král za to zabavuje jeho majetek a posílá jej do exilu, a posléze je dokonce oslepen (ptačím trusem, který spadne do jeho oka). To vyvolává velké napětí mezi ním a jeho manželkou a Tóbit se modlí, aby zemřel.

 

Nemocný Tóbit posílá do Médie svého syna [[Tóbijáš]]e, aby vyzvedl peníze, které tam svěřil příteli; na cestě jej provází jeho pes a anděl [[Rafael]], jehož ovšem Tóbijáš považuje za člověka. V Médii poznává Tóbijáš [[Sára|Sáru]], dceru [[Réuel]]ovu, které [[démon (mytologie)|démon]] [[Asmodaj]] pobil již sedm manželů. Tóbijáš s pomocí anděla Rafaela Asmodaje přemůže a vezme si Sáru za ženu. Po svatbě se se ženou vrací Tóbijáš k otci, jehož uzdravuje dle Rafaelova návodu. Když se mu však chce odvděčit, pozná konečně, kdo Rafael je. Tóbijáš vzdává Bohu díky a předpovídá zánik [[Jeruzalém]]a roku [[586 př. n. l.]] Kniha končí zprávou o smrti Tóbijášových i Sářiných rodičů a zkázou Ninive.

 

Text knihy se zachoval ve třech různých recenzích. Delší text, označovaný jako Ο´^S, pochází zřejmě ze 4. století př. n. l., obsahuje mnoho [[semitismus|semitismů]] a je velmi blízký starolatinskému překladu Písma (''Vetus Latina''). Tato recenze je přítomná i v 5 fragmentech nalezených v Kumránu. Kratší text se prosadil především v řecky mluvících [[církev|církvích]]; vznikl úpravou delšího textu. Na Západě se v [[5. století]] prosadil text [[Svatý Jeroným|Jeronýmův]], který knihu zběžně přeložil z aramejské předlohy. Text dostupný v [[Český ekumenický překlad|Českém ekumenickém překladu]] je přeložen z řecké podoby recenze Ο´^S.

 

Žánrově je kniha Tóbijáš náboženským románem s určitými historickými prvky. Mnoho historických detailů protiřečí informacím, které máme z mimobiblických pramenů. Kanonicky se kniha řadí mezi historické knihy, avšak svou povahou je bližší židovské mudroslovné literatuře.

 

[[sw:Kitabu cha Tobiti]]

[[tl:Aklat ni Tobias]]